43 C 279/2022-54 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne. 20. 6. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 1. 11. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 937 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 13 000 Kč. Dluh ze smlouvy, skládající se z neuhrazené jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4937 Kč, nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal odpor. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 15. 11. 2022, čj. 43 C 279/2022-34, podle § 43 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení písemně odstranila vady žaloby spočívající v nedostatečných skutkových tvrzeních, současně byla bodovým výčtem poučena, jakým způsobem je třeba vady odstranit. Výrokem II. usnesení byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení označila důkazy k prokázání tvrzení ohledně skutečností uvedených ve výroku I. usnesení a předložila soudu veškeré listinné důkazy, pokud již nejsou ve spise založeny. Byla poučena, že pokud nebude návrh ve stanovené lhůtě doplněn způsobem uvedeným pod bodem I. a II., může být zamítnut pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na tuto výzvu žalobkyně žádným způsobem nereagovala, a to v soudem stanovené lhůtě, která marně uplynula dne 2. 12. 2022, tak ani následně do projednání věci soudem. 4. Podáním doručeným soudu dne 13. 12. 2022 se žalobkyně omluvila z účasti u jednání, aniž by však jakkoli reagovala na zaslanou výzvu k odstranění vad žaloby obsahující poučení, že její žaloba může být v takovém případě zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. 5. U jednání bylo žalobkyni po poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. opakovaně dáno poučení, že je povinna doplnit tvrzení a důkazní návrhy v rozsahu podle výroku I. a výroku II. usnesení o výzvě k odstranění vad žaloby s tím, že jinak může být žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na následcích poučení žalobkyně ničeho nemění, že se žalobkyně k jednání nedostavila, z účasti u jednání se omluvila, aniž by požádala o odročení jednání, čímž sama zmařila možnost, aby mohla na poučení dané u jednání odpovídajícím způsobem reagovat. 6. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. 7. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. 8. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 9. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 10. Podle § 118a odst. 2 o. s. ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. 11. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 12. V projednávané věci soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Žalobkyně ani přes výzvu soudu a poučení o následcích nevyhovění, a to jednak usnesením soudu, jednak u jednání nařízeného k projednání věci samé, nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedla neúplně, nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 13. Jednalo se přitom o skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně skutečností zásadních pro posouzení věci, týkající se doložení skutečného uzavření smlouvy uzavírané prostřednictvím webového rozhraní, upřesnění, jak dospěla k nárokované částce poplatku za poskytnutí úvěru a z jakých dílčích částek se tato částka skládá, doložení jednotlivých úhrad uhrazených žalovaným na splátkách úvěru a na co byly započteny, doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného včetně dokumentů opatřených žalobkyní k doložení výše příjmů, výše pravidelných měsíčních výdajů, jiných závazků žalovaného apod. 14. Na tomto závěru nemůže již nic změnit, že dne 11. 1. 2023, tedy více než jeden měsíc a jeden týden od marného uplynutí lhůty a více než tři týdny po jednání ve věci, k němuž byla žalobkyně předvolána a z účasti u něhož se omluvila, žalobkyně doručila soudu doplnění žaloby dle výzvy soudu. K takovému podání nebylo již možno jakkoli přihlížet. 15. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 16. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšnému žalovanému žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.