8 C 120/2022-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 3.510 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným částkou 623,99 Kč. Tvrdí, že žalovaná přihlásila do evidence poplatníků v červenci 1995 televizní přijímač a vznikla jí povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná částka představuje televizní poplatky za období měsíců červenec 2018 až srpen 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná jakožto fyzická osoba platí poplatek měsíčně vždy do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalobce vyzval žalovanou písemně k úhradě televizních poplatků, žalovaná však dosud ničeho nezaplatila. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaná v červenci 1995 přihlásila televizní přijímač do evidence poplatníků televizního poplatku. Televizní poplatky hradila až za období do konce června roku 2018. Za 26 měsíců od měsíce července 2018 až do měsíce srpna 2020 žalovaná žádné televizní poplatky neplatila. Žalobce upomenul žalovanou o úhradu televizních poplatků dopisem ze dne [datum], který byl žalované doručen [datum]. Dalším dopisem z [datum] urgoval žalobce zaplacení dluhu. Podle vrácené obálky byl dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum], vrátil se však nedoručený zpět, neboť žalovaná si jej nevyzvedla v úložní době na poště. Žalovaná dosud na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradila. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Poplatníkem tohoto poplatku je ve smyslu § 3 odst. 2 citovaného zákona mimo jiné fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Povinností fyzické osoby, tedy i žalované, je platit televizní poplatek z každého televizního přijímače, jak je uvedeno v § 5 odst. 4 téhož zákona, přičemž výše poplatku činí podle § 6 téhož zákona 135 Kč měsíčně. Poplatek se platí podle § 7 odst. 1 téhož zákona provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, anebo prostřednictvím pověřené osoby. Ve smyslu § 7 odst. 2 téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, platí se televizní poplatek měsíčně nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 5. Žalovaná jakožto poplatník televizního poplatku splnila svoji povinnost ve smyslu § 8 odst. 2 citovaného zákona oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stala poplatníkem, což učinila v červenci 1995. Platila televizní poplatky až do konce června 2018 a od července 2018 poplatky nehradila. Žalovaná tudíž nedostála své povinnosti zaplatit televizní poplatky za období od července 2018 do srpna 2020, což představuje dohromady 26 měsíců. Za 1 měsíc byla žalovaná povinna zaplatit za 1 přihlášený televizní přijímač poplatek 135 Kč, tedy celkem žalovanou částku 3.510 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení těchto poplatků výše uvedenými dopisy a poskytl jí k tomu dodatečnou a přiměřenou lhůtu, jak žalobci ukládá ustanovení § 10 citovaného zákona. Žalovaná poplatky neuhradila, a žalobce je proto oprávněn domáhat se zaplacení televizních poplatků u soudu podle téhož ustanovení. 6. Žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poplatků za celé žalované období. Výše úroku z prodlení je dána v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž účastníci si jinou sazbu úroků z prodlení neujednali. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením poplatků vždy od 16. dne každého kalendářního měsíce, za který měla poplatek hradit, tedy 16. dne měsíců červenec 2018 až srpen 2020. Sazba úroku z prodlení činila 9% ročně ve druhém pololetí 2018, 9,75% ročně v prvním pololetí 2019, 10% ročně od [datum] do [datum] a 8,25% ročně ve druhém pololetí 2020. Soud výpočtem ověřil, že úrok z prodlení z žalované částky za období od shora uvedených dnů do [datum] činí celkem 623,99 Kč. Žalobce, i když má právo na zaplacení úroků z prodlení za dobu až do úplné úhrady televizních poplatků, nárokuje úroky z prodlení pouze do [datum]. 7. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu mu proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 1.126 Kč. Soud zohlednil, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy, v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze dvou paušálů režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z částky 126 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna a paušály byly přiznány za úkony převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby. Při stanovení výše odměny a paušálu použil soud ustanovení § 14b a nikoli § 7 advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.