8 C 247/2020-175 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou [datum] domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 270.035,20 Kč se specifikovaným úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž aktivoval žalovanému běžný účet. Následně žalobce uzavřel s žalovaným 6 dodatků k této smlouvě, jejichž předmětem byla vždy smlouva o úvěru. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 197.789 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 50.000 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 20.000 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na úvěr 15 000 Kč a dne [datum] byly uzavřeny dva dodatky, a to dodatek [číslo] na úvěr 5.000 Kč a dodatek [číslo] na úvěr 8.000 Kč. Žalovaný vždy úvěr čerpal v den podpisu každého dodatku, úvěry zpočátku splácel až do července 2019, a v srpnu téhož roku se dostal do prodlení, a žalobce následně dopisem z [datum] všech 6 úvěrů zesplatnil. Žalovaná jistina představuje součet dlužných částek ze všech 6 úvěrů dohromady. V každé úvěrové smlouvě byl sjednán úrok z úvěru v jiné sazbě, měsíční splátky v různých částkách, a z každé úvěrové smlouvy žalobce nárokuje jistinu, úrok z úvěru, kapitalizovaný úrok z úvěru a úrok z prodlení. 2. Usnesením ze dne 19. 8. 2020 č.j. 8 C 126/2020-40, které nabylo právní moci dne [datum], vyloučil soud k samostatnému řízení nároky žalobce z dodatků [číslo] tedy z pěti úvěrových smluv. Předmětem řízení 8 C 126/2020 zůstal nárok žalobce z první žalované úvěrové smlouvy uzavřené dodatkem [číslo] dne [datum] pod č. HU00499332. Předmětem tohoto řízení 8 C 247/2020 je nárok žalobce z čtvrté žalované úvěrové smlouvy uzavřené jakožto dodatek [číslo] dne [datum] pod č. HU00583430. Žalobce ohledně tohoto nároku tvrdí, že poskytl na základě zmíněné smlouvy žalovanému na jeho žádost úvěr 15 000 Kč převodem na účet žalovaného. Úrok byl sjednán v sazbě 13,9 % ročně. Žalovaný byl povinen platit žalobci splátky 260 Kč měsíčně vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem [datum] až do [datum]. Do července 2019 žalovaný úvěr splácel, avšak od následujícího měsíce splátky nehradil. Žalobce proto dne [datum] úvěr zesplatnil. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil včetně platby po zesplatnění částku 3.120 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 1.122,83 Kč a na úroky z úvěru 1.997,17 Kč. Žalobce požaduje na jistině částku 13.877,17 Kč, úrok z úvěru 13,9 % ročně z částky 13.972,22 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrok z úvěru v téže sazbě z jistiny 13.877,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru za dobu od [datum] do [datum] ve výši 326,48 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny 13.877,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 3. Rozsudkem ze dne 3. 3. 2021 č. j. 8 C 247/2020-132 uložil soud žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobci 11.880 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, výrokem II. zamítl návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.997,17 Kč s úrokem 13,9 % ročně z částky 13.972,22 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem 13,9 % ročně z částky 13.877,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 1.997,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 326,48 Kč. Výrokem III. soud zavázal žalovaného nahradit žalobci náklady řízení 244 Kč. 4. Soud nedopatřením opomněl rozhodnout o nároku žalobce na zaplacení úroku 13,9 % ročně z částky 13.877,17 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Citovaný rozsudek ještě nenabyl právní moci. 5. V odůvodnění citovaného rozsudku soud uvedl, na základě jakých skutečností a jakého právního hodnocení rozhodl. V řízení bylo zjištěno, že účastníci dne [datum] uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě níž žalobce pro žalovaného vedl běžný účet. Krátce poté dne [datum] žalovaný požádal o úvěr a účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ve formě úvěrové smlouvy, na základě níž žalobce žalovanému poskytl úvěr 100.000 Kč. Přibližně za 3 a půl měsíce žalovaný požádal o další úvěr a [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] podle něhož žalobce poskytl žalovanému úvěr 197.789 Kč, z toho 100.000 Kč pro osobní potřebu žalovaného bez účelového určení a zbývající část byla použita na splacení předchozího úvěru. Za půl roku poté žalovaný požádal o další úvěr a dodatkem [číslo] z [datum] byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž žalobce poskytl žalovanému další úvěr 50.000 Kč. Za 3 týdny žalovaný požádal o další úvěr a na základě dodatku [číslo] byla uzavřena dne [datum] další úvěrová smlouva a žalobce poskytl žalovanému další úvěr 20.000 Kč. Za 17 dní poté žalovaný požádal žalobce o další úvěr a dne [datum] dodatkem [číslo] byla uzavřena další úvěrová smlouva, která je předmětem tohoto řízení, na základě níž žalobce poskytl žalovanému další úvěr 15.000 Kč. Žalovaný splatil na úvěr celkem 3.120 Kč. 6. Soud posuzoval úvěrovou smlouvu nejen podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nýbrž také podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud učinil závěr, že žalobce poskytl žalovanému žalovaný úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona, kdy se jedná o neplatnost absolutní. Z úvěrové smlouvy tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva, tudíž žalovanému nevznikla povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Soud žalobci přiznal bezdůvodné obohacení 11.880 Kč, což odpovídá rozdílu mezi poskytnutou částkou a celkovými platbami žalovaného. Ohledně žalovaného úroku z úvěru 13,9 % ročně proto byla žaloba zamítnuta. Nedopatřením však soud nerozhodl ve výroku II. o zamítnutí úroku z úvěru 13,9 % ročně z částky 13.877,17 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Soud proto postupoval podle § 166 občanského soudního řádu a ve výroku I. tohoto doplňujícího rozsudku zamítl návrh v této části. 7. V souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku nevznikly účastníkům náklady řízení, a soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.