14 C 173/2023-38 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 7. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 869,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému. V daném případě se jedná o smlouvu o úvěru číslo 961075001 ze dne 5. 9. 2019, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 9. 2022. Žalovaný však úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení. Žalovaná částka 20 869,76 Kč představuje nesplacenou jistinu úvěru. Původní věřitel vyplatil úvěr žalovanému dne 5. 9. 2019 převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Aktivní věcná legitimace žalobce k podání této žaloby vyplývá ze skutečnosti, že původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021. Zástupce žalobce se z účasti u soudního jednání, které se konalo dne 5. 9. 2023, omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný u soudního jednání ponechal rozhodnutí na úvaze soudu a uvedl, že úvěr přestal splácet z toho důvodu, že byl v domnění, že je již splacen. Potvrdil, že od právního předchůdce žalobce obdržel celkem částku 50 000 Kč. Tvrdil, že úvěr řádně splácel a celkem mohl zaplatit částku okolo 90 000 Kč. Již si nevzpomněl, zda původní věřitel zkoumal, zda je schopný úvěr splácet, nicméně nějaké listiny podepisoval. Ze smlouvy o úvěru číslo 961075001 soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný splácet po dobu 36 měsíců ve splátkách 2 916,41 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 56,72 % a žalovaný měl celkem vrátit částku 104 990,76 Kč. Částka 50 000 Kč byla převedena na účet žalovaného číslo účtu [bankovní účet]. Poskytnutí úvěru v částce 50 000 Kč, výše měsíčních splátek i celková výše spotřebitelského úvěru (celková částka ke splacení) je mezi účastníky nesporná. Soud usnesením ze dne 12. 6. 2023 vyzval žalobce k doplnění žaloby, a to jakým způsobem byla vypočtena dlužná částka ve výši 20 869,76 Kč, jaké splátky žalovaný skutečně zaplatil a jakým výpočtem dospěl žalobce k dlužné jistině. Žalobce v následné reakci na tuto výzvu vzal žalobu zpět co do částky 5 936,65 Kč s příslušenstvím, avšak neuvedl, z jakého důvodu je právě v této částce žaloba vzata zpět. Žalobce ani po výzvě neuvedl, jakou částku žalovaný ve skutečnosti zaplatil, pouze to, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu a dne 6. 5. 2022 byl kvůli svému prodlení věřitelem upomínán. Poté byl upomínán ještě dne 5. 6. 2022 a naposledy dne 6. 7. 2022, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobce dostatečným způsobem netvrdil ani neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. O této skutečnosti (zjišťování úvěruschopnosti) žaloba ani její doplnění ničeho nehovoří. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce se k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby svá tvrzení případně doplnil a prokázal. Nicméně žalobce si je zřejmě vědom tohoto nedostatku (absence posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a již v žalobě uvedl, že pokud by soud nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru nepovažoval za prokázaný, měl by tento nárok v části jistiny žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud proto nárok žalobce posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 50 000 Kč. Tuto částku je také povinen vrátit z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nicméně soud má za prokázané, že žalovaný vrátil původnímu věřiteli celkem částku minimálně 80 000 Kč až 90 000 Kč. Tuto částku uvedl u jednání sám žalovaný, a vyplývá to nepřímo i z tvrzení žalobce v doplnění žaloby, kde uvedl, že žalovaný se dostal do prodlení a dne 6. 5. 2022 byl kvůli tomuto prodlení věřitelem upomínán. Dle rozpisu splátek, který je nedílnou součástí úvěrové smlouvy, zaplatil žalovaný do dubna roku 2022 celkem částku 90 408 Kč (31 měsíců krát 2 916,41 Kč). Pokud by nějaké splátky nehradil již před tímto datem, byl by samozřejmě původním věřitelem upomínán dříve než 6.5.2022, Vzhledem k tomu, že první upomínka byla žalovanému zaslána dne 6. 5. 2022, má soud za to, že do této doby byl úvěr řádně splácen. Soud proto žalobu ve zbývající částce 14 933,11 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl, neboť má za prokázané, že žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení v částce 50 000 Kč vrátil původnímu věřiteli ještě více než činila jeho povinnost. Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.