34 C 10/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit částku 31.523,70 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru dne 17. 1. 2019. Žalované byla poskytnuta částka 30.000 Kč, kterou se zavázala vrátit do 17. 3. 2020 spolu s příslušenstvím ve výši 25.776 Kč. Žalovaná uhradila pouze splátky v celkové částce 31.999,99 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, na smluvní pokutě žalobce požaduje uhradit 8.338,92 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 13.774,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.284,64 Kč, úrok z prodlení od 23. 12. 2021 z částky 13.428,22 Kč ve výši 10 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 22. 12. 2021. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 17. 1. 2019 ve spojení s formulářem informací měl být jejím předmětem úvěr v částce 30.000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit v 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč, celkem měla uhradit částku 55.776 Kč. Úrok měl přestavovat částku 2.888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 2.788 Kč a poplatek za inkaso 5.400 Kč. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, má 2 vyživovací povinnosti, její čistý měsíční příjem činí [částka]. Odhadované měsíční náklady žalované pak měly dosahovat 2.000 Kč na bydlení a 5.970 Kč na jídlo a další nákaldy. Dle pracovní smlouvy ze dne 11.6.2018 měla být mzda žalované určena platovým výměrem, který žalobce nepředložil, kopie výplatních pásek žalované jsou nečitelné. Údaje uvedené v žádosti ohledně výdajů žalované žalobce nijak nedoložil. Dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná dosud částku 31.999,99 Kč. Z tabulky (č.l. 21 a č.l. 28 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Žádná skutková zjištění neučinil soud z potvrzení o provedení transakce (č.l. 24 spisu), když údaj o výši částky je začerněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 11. 1. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě 10 dnů. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby. Odeslání dopisů je doloženo podacím archem, doručení zásilek je doloženo doklady o doručení. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovanou jakkoli ověřoval, když údaje uvedené v žádosti o úvěr nejsou jakkoliv doloženy, žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, čímž změřili možnost výzvy a poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Údaje v žádosti o úvěr poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Pokud žalované byla poskytnuta jistina ve výši 30.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 31.999,99 Kč, byla jistina uhrazena (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované, které však v řízení náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly.