34 C 114/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 15.885,25 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru dne 24. 5. 2020. Žalovanému byla poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 24. 7. 2021 spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč. Žalovaný uhradil pouze splátky v celkové částce 6.500 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, na smluvní pokutě žalobce požaduje uhradit 4.153,16 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 11.362,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 967,17 Kč, úrok z prodlení od 29. 7. 2022 z částky 11.732,07 Kč ve výši 8,5 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 28. 7. 2022. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 24. 5. 2020 ve spojení s formulářem informací měl být jejím předmětem úvěr v částce 15.000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, celkem měl uhradit částku 27.888 Kč. Úrok měl přestavovat částku 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a poplatek za inkaso 2.700 Kč, sazba RPSN 272,44 %. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, jeho čistý měsíční příjem činí 9.986 Kč. Odhadované měsíční náklady žalovaného pak měly dosahovat 3.860 Kč na bydlení a 3.000 Kč na jídlo a osobní náklady. Údaje uvedené v žádosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného žalobce nijak nedoložil. Dle tvrzení žalobce uhradil žalovaný dosud částku 6.500 Kč. Z tabulky výpisu úkonů (č.l. 30 spisu) a potvrzení (č.l. 29 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 ve spojení s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 21. 8. 2022 a dopisem ze dne 4. 8. 2022, doručeným žalovanému dne 12.8.2022, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný vyzván k úhradě ve lhůtě 10 dnů. Dopisem ze dne 21. 11. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovaným jakkoli ověřoval, když údaje uvedené v žádosti o úvěr nejsou jakkoliv doloženy, žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, čímž změřili možnost výzvy a poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Údaje v žádosti o úvěr poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 15.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 6.500 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 8.500 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud z doručení oznámení žalovanému dne 12. 8. 2022, ve kterém byla určena lhůta pro úhradu 10 dnů, tj. do 22. 8. 2022, od 23. 8. 2022 je žalovaný v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 8.500 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2022, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 31 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 9.026,53 Kč), neúspěšný ohledně 69 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 20.200,62 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.