34 C 124/2023-100 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s úrokem ve výši 3.158,58 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 7.6.2019 do zaplacení a částku 500 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne 6.3.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr do výše úvěrového limitu 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě přes webovou stránku právního předchůdce žalobce. Žalovaná se dále zavázala uhradit úrok z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradami splátek, neuhradila tak jistinu úvěru ve výši 15.000 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok za období od 22.3.2019 do 6.6.2019 a náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč, jejíchž výše vyplývá ze smlouvy. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce podáním ze dne 10.11.2021 doplnil, že žalovaná čerpala na úvěru dne 6.3.2019 částku 10.000 Kč a dne 25.3.2019 částku 5.000 Kč Tyto částky jí byly vyplaceya na účet uvedený při registraci u původního věřitele. Žalovaná neuhradila žádnou splátku úvěru. S ohledem na nedostatek pokladů týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 3.158,58 Kč a částky 500 Kč. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci jistinu 15.000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 7.6.2019 do zaplacení, jakožto částku poskytnutou bez právního důvodu. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupem dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.). Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. Zástupce žalobce ani žalobce se k jednání soudu nedostavili, svoji nepřítomnost při jednání omluvili a navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu nepodepsanou smlouvu o úvěru (č.l. 12-14 spisu) a všeobecné obchodní podmínky (č.l. 5-8 spisu). Ze smlouvy nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena žalovanou, jelikož není žalovanou ani jinou osobou podepsána. Z uvedené listiny nevyplývá, že by žalovaná byla s listinou seznámena či s ní vyslovila souhlas. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Skutečnost, že si žalobce sám v jím vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje dle názoru soudu skutečnost, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas. Za této situace by si žalobce mohl vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Totožný závěr učinil soud ohledně tabulky (č.l. 20-21 spisu) a formuláře informací (č.l. 9-11 spisu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 ve spojení se seznamem pohledávek (č.l. 25-28 a CEPR), měla být údajná pohledávka za žalovanou převedena na společnost [právnická osoba] a touto společností následně na žalobce. Dopisem ze dne 6.5.2020 (č.l. 42-43 spisu) měl žalobce oznámit žalované postoupení pohledávky a vyzvat ji k úhradě, ohledně uvedeného dopisu však žalobce nepředložil důkaz o doručení žalované. Žalobce dále předložil listiny označené jako platební informace (č.l. 22-24 spisu), které byly vytvořeny patrně právním předchůdcem žalobce. Dle názoru soudu tyto listiny bez dalšího neprokazují poskytnutí jakékoliv částky žalované jen na základě toho, že právní předchůdce žalobce si v listinách takové částky uvede. Z uvedených listin není patrné, na základě čeho jsou v nich jednotlivé částky uvedeny, zda je žalovaná skutečně obdržela a zda byla s těmito listinami seznámena. Žalobce předložil rovněž potvrzení o platbách (č.l. 18-19 spisu), ze kterých však není bez dalšího patrné, na účet jaké konkrétní osoby měly být platby provedeny. K jednání soudu dne 29.5.2023 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru právním předchůdcem žalobce s žalovanou a dále k označení důkazu k prokázání tvrzení o poskytnutí finančních částek žalované. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce ani jeho zástupce k jednání nedostavili ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy prokázána tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a tvrzení o poskytnutí finanční částky žalované, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního žalobcem, když nebyly splněny ani podmínky pro vyčíslení a přiznání částky z titulu bezdůvodného obohacení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce by byl povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.