34 C 148/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 11.125 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem a úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 1.12.2017 smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalované. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit do výše 15.000 Kč, který mohla čerpat realizací plateb a výběrů z osobního účtu [anonymizováno]. Navýšení limitu bylo učiněno dodatkem ze dne 20.3.2018. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, žalovaná svůj dluh uznala 6.9.2021. Žalovaná nezajistila dostatek prostředků a dostala se do nepovoleného debetu, dluh se proto stal splatným dne 30.12.2020. Při schvalování úvěru žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou a dále porovnával její příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Podáním ze dne 4.5.2023 žalobce na výzvu soudu doplnil, že veškeré finanční transakce, které za celou dobu úvěru proběhly, jsou patrné z přehledných výpisů. Dále žalobce doplnil výpočty jednotlivých složek požadované částky včetně příslušenství a poplatků. Žalovaná podala žádost o úvěr prostřednictvím internetového bankovnictví a uvedla příjem ve výši 12.000 Kč měsíčně, který by pracovníkem žalobce zkontrolován na základě příchozích plateb na účet. Průměrný příjem žalované v měsících předcházejících poskytnutí úvěru představoval 6.332,50 Kč. Žalovaná uvedla výdaje 0 Kč, žalobce proto výdaje sám stanovil dle statistických dat a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3.410 Kč. Žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, žalobce zjistil splátkové zatížení 1.603 Kč měsíčně. Maximální splátkové zatížení žalované žalobce stanovil na 1.173,40 Kč, nové zatížení mělo činit 1.993 Kč O navýšení úvěrového limitu na částku 13.300 Kč žalovaná požádala dne 19.3.2018, v žádosti uvedla příjem 13.500 Kč, dle výpisů z účtu činil její průměrný měsíční příjem 11.456,40 Kč. Ohledně výdajů vycházel žalobě opět ze statistických dat a výdaje stanovil v částce 3.410 Kč. O navýšení úvěrového limitu na 15.000 Kč požádala žalovaná dne 20.3.2018, při hodnocení úvěruschopnosti bylo postupováno totožně jako v předchozích případech. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 5. Dle žádosti o zřízení účtu ve spojení se smlouvou o účtu byl žalované zřízen žalobcem bankovní účet. 6. Dle smlouvy ze dne 1.12.2017 měl být předmětem úvěr v částce 13.000 Kč, který měl být žalované poskytnut jako povolené přečerpání na běžném účtu. Úrok měl představovat 18,9 % ročně. Součást smlouvy měl tvořit sazebník, úrokový lístek a všeobecné obchodní podmínky. Uvedená smlouva není žalovanou podepsána. Pokud žalobce předložil k důkazu jednotlivé žádosti žalované o poskytnutí úvěru a žádosti o navýšení úvěrového limitu, tyto rovněž nejsou žalovanou podepsány. Uvedené listiny proto uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou neprokazují. Dle dodatků ke smlouvě měl být úvěrový limit navyšován na částku 15.000 Kč. Standardní informace o spotřebitelském úvěru shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. 7. Z kopie občanského průkazu žalované nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, stejně tak jako z tabulek (č.l. 42-49) spisu. 8. Dopisem ze dne 30.12.2020 bylo být žalované oznámeno zesplatnění úvěru, dopisy ze dne 20.12 2022 měla být žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě částky 26.827,87 Kč. 9. Žalobce dále předložil k důkazu listinu označenou jako výpis z účtu – transakční historie, která byla datována dnem 16.11.2022. Nejedná se však o standardní výpis z účtu, ale tabulku, představující patrně výstup z informačního systému žalobce, kdy v závěru absentuje datum, razítko a podpis osoby, která měla listinu ověřit. Totožné závěry soud učinil ohledně a tabulky - elektronická příloha č. 7 podání ze dne 4.5.2023. 10. Z obsahu uznání dluhu ze dne 6.9.2021 vyplývá, že žalovaná uznala vůči žalobci dluh ve výši 16.934,55 Kč ke dni 1.9.2021 jako pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. Co konkrétně tato částka představuje a z jakých složek se skládá z listiny nevyplývá. 11. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 12. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 13. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 15. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 19. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. 20. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalované z výdajů v podstatě odhadnutých na základě částky životního minima, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. 21. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Soud proto žalobce nevyzýval k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy s žalovanou, když na tuto smlouvu by i v případě prokázání tvrzení o jejím uzavření bylo nahlíženo jako na s