34 C 168/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 23.336,25 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.761,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.729,60 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21.536,25 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a úrokem 11,75 % ročně z částky 21.536,25 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne 30. 10. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně. Žalovaný se dostal s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr ke dni 30.4.2022 zesplatnil. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 2. 6. 2023 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaný uhradil celkem částku 14.520 Kč, kterou žalobce započetl v částce 10.886,95 Kč na dlužnou jistinu, v částce 33,05 Kč na úroky a v částce 3.600 Kč na poplatky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím bankomatu a opatřena elektronickým podpisem žalovaného. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce odkázal na informace od žalovaného, jehož příjem činil průměrně dle výpisů z účtu částku 28.330 Kč měsíčně. Žalovaný měl další úvěrové produkty se splátkami 3.000 Kč měsíčně, 3.200 Kč měsíčně a 300 Kč měsíčně. Při zhodnocení výdajů žalovaného vycházel žalobce z dat Českého statistického úřadu a stanovil tyto výdaje částkou 6.700 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 30. 10. 2019 měl být jejím předmětem úvěr v částce 25.000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit ve splátkách po 420 Kč měsíčně. Úrok měl přestavovat 12,90 % ročně. Smlouva není žalovaným podepsána, a to ani elektronicky. Podpis smlouvy žalovaným nevyplývá ani z žalobcem předložené listiny označených jako„ výpis transakcí“ (č.l. 41 spisu), když z této listiny nelze učinit závěr o tom, že byla podepsána žalovaným konkrétní smlouva daného znění. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky a ceník, s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy není obsah těchto listin pro rozhodnutí soudu podstatný a nebyla z nich tedy učiněna žádná skutková zjištění. Dle výpisu z účtu obdržel žalovaný od žalobce dne 30. 9. 2019 částku 25.000 Kč. Tabulka označená jako„ podklady pre súdne konanie“ (č.l. 22-24 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Dopisem ze dne 30.4.2022 měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne 14.12.2022 žalovaný vyzván k úhradě dluhu, žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalovanému, jelikož podací archy dokládají odeslání zásilky, nikoliv její doručení. Totožný závěr soud učinil ohledně výzvy k úhradě částky 3.060 Kč ze dne 29.3.2022. Dle sdělení banky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného činil příjem žalovaného zjištěný z výpisů z účtu měsíčně v průměru částku 28.330 Kč. Tato částka odpovídá údajům ve výpisech z účtu žalovaného. Při hodnocení výdajů žalovaného žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku 6.700 Kč. Žalovaný uvedl další splátky 3.200 Kč, ve výši 3.000 Kč a dále hradil měsíční splátky ve výši 300 Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, jelikož nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, ale spokojil se pouze se statistickými údaji z vlastního informačního systému. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu pro případ, že by bylo prokázáno její uzavření, třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou částku. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 25.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 14.520 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 10.480 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalovanému, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalovanému dne 19. 6. 2023, když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí, splatnost nastala 20. 6. 2023 a od 21. 6. 2023 je žalovaný v prodlení. Za situace, kdy zástupce žalobce při jed