34 C 200/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 314.151 Kč. V žalobě ve spojení s doplněním žaloby ze dne 26.6.2023 uvedl, že žalovaný jako bývalý zaměstnanec společnosti [právnická osoba] způsobil dne [datum] v [obec] dopravní nehodu nákladní soupravou, konkrétně se jednalo o tahač DAF [registrační značka] a návěs [příjmení] [registrační značka]. Žalovaný byl při dopravní nehodě dle šetření policie pod vlivem alkoholu, což následně potvrdila i lékařská zpráva z nemocnice [právnická osoba] byla způsobena žalovaným škoda přesahující částku 700.000 Kč, kdy došlo k totální škodě na tahači, škodě na návěsu a další škodě na zboží. Dále vznikly společnosti náklady spojené s odvozem, vyproštěním a odtahem poškozené nákladní soupravy. S ohledem na přítomnost alkoholu u žalovaného byly nároky uplatněné společností vůči pojišťovně zamítnuty. Uvedená nehoda byla jednou z příčin, pro které se společnost dostala koncem roku 2020 do platební neschopnosti a v říjnu 2021 byl podán insolvenční návrh. V době dopravní nehody byl tahač financován prostřednictvím úvěru u [právnická osoba], žalobce byl ručitelem tohoto úvěru. Úvěrová společnost podala ke konci roku 2021 žalobu o zaplacení vůči společnosti [právnická osoba] a vůči žalobci jakožto ručiteli. Rozsudkem [název soudu] ze dne 8.7.2022 byla žalobci uložena povinnost uhradit částku 174.219 Kč s příslušenstvím 82.143 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 57.789 Kč, celkem tedy 314.151 Kč. Tuto částku musel žalobce uhradit a její zaplacení proto požaduje po žalovaném z titulu náhrady škody. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilku od soudu si nepřebral (adresa trvalého bydliště žalovaného je adresou ohlašovny úřadu). Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalobce ani žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Z žalobcem předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dopisem ze dne 3.6.2020 byla společnost [právnická osoba] vyrozuměna pojišťovnou o ukončení likvidace škodné události ze dne [datum] bez výplaty pojistného plnění, když pojištění se nevztahuje na škodnou událost, při níž vznikla škoda při řízení vozidla osobou, která byla pod vlivem alkoholu. Dle obsahu ručitelského prohlášení ze dne 11.3.2019 žalobce vůči společnosti [právnická osoba], prohlásil, že uspokojí tuto společnost jakožto věřitele, pokud společnost [právnická osoba] jakožto dlužník nesplní svůj dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Žalobce se v řízení domáhá žalobou úhrady částek, jejichž zaplacení mu mělo být uloženo rozsudkem Okresního soudu Praha – západ, tedy jistiny leasingového úvěru, příslušenství v podobě úroku z prodlení a nákladů soudního řízení. Ze samotných skutkových tvrzení žalobce uvedených v žalobě a jejím doplnění však vyplývá, že žalobě vyhovět nelze. Pokud žalobce v řízení požaduje jakožto náhradu škody po žalovaném uhrazení částek, které sám v důsledku svého ručení za úvěr musel leasingové společnosti uhradit (to vše navýšeno ještě o úrok z prodlení a náklady soudního řízení), není mezi jednáním žalovaného při způsobení předmětné dopravní nehody a povinností žalobce jím uváděné částky uhradit příčinná souvislost. Smluvní ujednání mezi společnosti [právnická osoba] jako dlužníkem, leasingovou společností jako věřitelem a žalobcem jakožto ručitelem, se netýkají žalovaného, který účastníkem tohoto smluvního vztahu nebyl. Skutečnost, jakým konkrétním způsobem bylo předmětné vozidlo financováno a kdo a jakým způsobem případně za úhradu úvěru ručil, je pouze věcí smluvních stran předmětného vztahu, nikoliv však žalovaného, kterého v tomto směru úvěrová smlouva ani ručitelské prohlášení nikterak nezavazují. Žalovaný by mohl nanejvýš odpovídat za skutečnou škodu na vozidle způsobenou společnosti [právnická osoba] či leasingové společnosti. Tvrdí-li žalobce, že žalovaný způsobil v důsledku dopravní nehody, při které byl pod vlivem alkoholu, poškození předmětného tahače a návěsu jako tehdejší zaměstnanec společnosti [právnická osoba], poškozenou by mohla v takovém případě být uvedená společnost, která by se mohla domáhat náhrady skutečně způsobené škody vůči žalovanému jakožto svému zaměstnanci, který škodu způsobil, případně leasingová společnost, pokud by byla v době dopravní nehody vlastníkem předmětného vozidla. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu bez dalšího zamítl. V řízení nebylo třeba nařizovat jednání či žalobce vyzývat k označení dalších důkazů prokazujících jeho tvrzení (škodná událost, výše škody, uložení povinnosti rozsudkem [název soudu], úhrada požadované částky žalobcem), když již samotná skutková tvrzení žalobce vedou k závěru o nedůvodnosti uplatněného nároku vůči žalovanému. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle nějž by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.