34 C 222/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.000 Kč za dobu od 5. 12. 2021 do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 4. 11. 2021 úvěr ve výši 4.000 Kč. Žalovaný měl úvěr uhradit do 4. 12. 2021. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, žalobce navrhl, aby soud jeho nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne 31. 7. 2023 se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil svoji neúčast a neúčast žalobce na nařízeném jednání. 3. Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 4. Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva ale neprokazuje, že by ji žalovaný uzavřel. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Předložené listinné důkazy neprokazují, že by měla být smlouva ze stany žalovaného uzavřena, jeho vůli smlouvu uzavřít, seznámení se s jejím obsahem a jejím následným uzavřením. Pouhé uvedení osobních údajů žalovaného ve smlouvě nelze považovat za dostačující pro závěr, že žalovaný smlouvu skutečně uzavřel. 5. Ze sdělení banky ohledně majitele účtu a výpisu z účtu vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 4. 11.2021 právním předchůdcem žalobce poukázána částka 4.000 Kč. Ze samotného zaslání částky nicméně nelze učinit závěr, že by smlouva byla žalovaným uzavřena, natož o podmínkách, za nichž by se tak stalo. 6. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 22. 3. 2021. Dopisem ze dne 18. 5. 2022 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný měl být vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 5.534 Kč. Dalším dopisem ze stejného dne měl být žalovaný vyzván zástupcem žalobce k úhradě částky 9.890 Kč. Oba dopisy měly být žalovanému odeslány, žalobce nicméně nepředložil žádný důkaz o doručení uvedených dopisů žalovanému. 7. K jednání soudu dne 31.7.2023 se nedostavil žalobce ani jeho zástupce, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Soud tak nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy žalovaným a doručení výzev k plnění. Žalobce tedy ohledně těchto svých tvrzení neunesl důkazní břemeno. 8. V projednávané věci jsou rovněž nedostatečná skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobní návrh v tomto ohledu obsahuje pouze obecná tvrzení, nikoli konkrétní skutková tvrzení týkající se zejména příjmů a výdajů žalovaného, na základě kterých právní předchůdce žalobce, pokud se žalovaným měl následně uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalovaného posoudil, a konkrétní závěry, k nimž na základě tohoto posouzení dospěl. Z důvodu neunesení břemene tvrzení by pak případná úvěrová smlouva musela být soudem hodnocena jako neplatná. 9. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno tvrzení žalobce o vyplacení částky 4.000 Kč žalovanému, soud nárok žalobce posoudil dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisu z plateb soud zjistil, že na účet žalovaného právní předchůdce žalobce zaslal částku 4.000 Kč. V řízení nicméně nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k poukázání této částky na účet žalovaného došlo. Soud proto žalovanému v souladu s ustanovením § 2993 občanského zákoníku uložil povinnost uhradit žalobci částku 4.000 Kč. S ohledem na neprokázání doručení výzev k úhradě žalobcem se tato částka stala splatnou v návaznosti na doručení žaloby žalovanému soudem dne 10.7.2023, byla tedy splatná dne 11.7.2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s její úhradou. Žalobci tak ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 4.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítl (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 88 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 4.018,63 Kč), neúspěšný ohledně 12 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 544 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 %. 12. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 1.489 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 76 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.131,64 Kč. 13. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.