34 C 27/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal žalobou ze dne 24.1.2023 vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 82.197 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuty ve výši 19.853,92 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 6.4.2021 uzavřena úvěrová smlouva a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 80.000 Kč, který byl žalované vyplacen dne 7.4.2021. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 4.718 Kč měsíčně, úroková sazba činila 54,82 % ročně. Schopnost žalované úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalované, z databází umožňujících její prověření a„ z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalované a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 42.462 v období od 17.5.2021 do 22.3.2022. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 19.853. Dále žalobce požaduje částku 200 Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení delším než 15 dnů. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 85.266,20 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 24.5.2022 do zaplacení. Po zesplatnění uhradila žalovaná částku 6.900 Kč. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila a omluvila svoji neúčast při soudním jednání. Zástupce žalobce při jednání soudu doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z příjmů a výdajů uvedených žalovanou, v případě výdajů vycházel ze zákonné částky životního minima a nominálních nákladů na bydlení. Dále zástupce uvedl, že nedisponuje doklady o doručení výzev k úhradám dlužných splátek žalované. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy o úvěru ze dne 6.4.2021, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, ve spojení s dodatkem smlouvy byla předmětem úvěru částka 80.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4.718 Kč, tedy celkově měla žalobci uhradit částku 198.720 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 54,82 % ročně. Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8.4.2021, a to včetně splátkového kalendáře. Doručení dopisu je prokázáno dodejkou. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalované úvěr poskytnut dne 7.4.2021. Formuláře standardních informací (č.l. 17-19 a č.l. 26-27 spisu) shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru. Součástí smlouvy mělo být dále přistoupení žalované k pojištění úvěru vyplývající z informací o pojištění a přihlášky k pojištění. Dopisem ze dne 19.5.202 vyzval žalobce žalovanou k úhradě splátek za období od března 2022 do května 2022. Dopisem ze dne 19.4.2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek za období března 2022 až dubna 2022. Dopisem ze dne 21.3.2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek za období února 2022 až března 2022. Dopisem ze dne 22.5.2022 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě částky 89.097 Kč. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání doručení uvedených dopisů žalované, při jednání soudu uvedl, že těmito nedisponuje. Dopisem ze dne 4.1.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 82.197 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů od odeslání. Výzva byla žalované odeslána 4.1.2023 a dle dokladu o doručení byla doručena žalované dne 5.1.2023. Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 20 spisu) ve spojení s tabulkami označenými žalobcem jako karty klienta (č.l. 33 a č.l. 43 spisu) měl tvořit měsíční příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy částku 25.726 Kč, měsíční výdaje žalované 3.860 Kč a výdaje na bydlení 3.500 Kč. Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 300 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny na částku 7.660 Kč a jako„ rezerva“ je uvedena částka 17.066 Kč. Dle potvrzení o příjmu žalované činila čistá mzda žalované ke dni 30.3.2021 v průměru částku 18.588 Kč měsíčně, dle výpisu z účtu představovala částka vyplacená žalované zaměstnavatelem v březnu 2021 celkem 19.544 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru ke dni 6.4.2021 záznam. Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalované ve výši 25.726 Kč, avšak tato částka zjevně neodpovídá potvrzení o příjmu žalované ani obsahu výpisu z účtu žalované. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalované a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částek životního minima a nominálních nákladů. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 3.500 Kč není nijak blíže specifikována ani doložena. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalované na bydlení a výši čistého příjmu žalované, který neodpovídal potvrzení o příjmu ani skutečně vypláceným částkám. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalované neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z příjmů značně zkreslených a výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení ve výši 3.500 Kč. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani sk