34 C 6/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 140.985 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaná částka představuje dle tvrzení žalobkyně dluh vzniklý na základě pojistné smlouvy pro autoflotily ze dne [datum]. Žalované byly vystaveny předpisy pojistného na 53 vozidel v celkové částce 560.845 Kč pro období [datum] do [datum], žalovaná uhradila 120.000 Kč. Dne [datum] došlo k zániku pojištění pro neplacení, pojistné za období od [číslo] do [datum] činí 315.985 Kč, dluh žalované činí 180.985 Kč. Žalovaná dosud uhradila 40.000 Kč platbami ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], vždy v částce 10.000 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor. V odporu žalovaná uvedla, že„ žalobkyně neprovedla řádné vyúčtování pojistného dle smlouvy“. Pro případ podání odporu soud vyzval dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu žalovanou, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě ve věci samé včas písemně nevyjádří nebo nesdělí soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. Dle ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu„ vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.“ Dle ustanovení § 114b odst. 5„ jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.“ Dle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu„ uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.“ Odpor žalované neobsahuje alespoň základní vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých žalovaná svoji obranu staví, jiné podání nebylo ve stanovené lhůtě žalovanou učiněno. Pro zabránění fikce uznání nároku je třeba konkrétně rozporovat žalobkyní uplatněný nárok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, publikovaný v Soudní judikatuře č. 3/2009). Žalovaná se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří, jestliže z jejího včasného vyjádření vyplývá, že nárok neuznává, a v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a které by v případě, že budou prokázány, mohly vést přinejmenším k částečnému úspěchu žalované ve sporu. Domýšlet obsah neúplného vyjádření není možné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.10.2006, sp. zn. IV. ÚS 544/05), soud nemůže tedy ze stručného a nejasného vyjádření žalované ohledně„ neprovedení řádného vyúčtování dle smlouvy“ sám dovozovat, jakou konkrétní obranu a v jakém smyslu by mohla či zamýšlela uplatnit. V souladu s citovaným ustanovením § 114b odst. 5 občanského soudního řádu se tak má za to, že žalovaná nárok vůči ní uplatňovaný uznává. Soud proto, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 občanského soudního řádu), rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.640 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 6.740 Kč za úkon právní služby podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem 900 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 31.195,20 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro poskytnutí jiné než zákonem stanovené lhůty.