34 C 70/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.000 Kč s úrokem z prodlení od 28.7.2015 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce 6.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese právního předchůdce žalobce. Smlouva byla považována dle obchodních podmínek za uzavřenou poskytnutím zápůjčky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem do 27.7.2015. Jelikož žalovaný poskytnutou částku neuhradil, dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Žalobce požaduje pouze úhradu jistiny dluhu, nikoliv poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce a zástupce žalobce omluvili svoji neúčast při jednání soudu Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu nedatované prohlášení, všeobecné obchodní podmínky a tabulku, z jejichž obsahu dovozoval uzavření smlouvy. V uvedené listině však není řádně specifikován případný věřitel a listina není žádným z účastníků smluvního vztahu podepsána. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 měla být údajná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Smlouva o postoupení pohledávek je uzavřena údajným právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], avšak pokud je ve smlouvě odkazováno na seznam tzv. klientských smluv v příloze [číslo] tato příloha ve smlouvě obsažena není. Není tedy zřejmé, zda a jaká konkrétní pohledávka byla smlouvou postoupena. Dopisem ze dne 19.1.2018 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, výzvou ze dne 13.1.2020 měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 11.392,90 Kč. Žalobce předložil doklady o odeslání zásilek, nikoliv však o doručení žalovanému. Dále žalobce k důkazu předložil kopii faktury, kterou byla žalovanému vyúčtována částka 7.980 Kč, která však poskytnutí zápůjčky či uzavření smlouvy neprokazuje, a dále potvrzení o provedení platby ve výši 6.000 Kč ze dne 25.6.2015 na účet č. [bankovní účet]. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ze shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci, když není dostatečně prokázáno postoupení konkrétní pohledávky za žalovaným na žalobce. Předložená smlouva o postoupení pohledávek konkrétní pohledávky ani odkazovanou přílohu [číslo] neobsahuje, doručení oznámení o postoupení není prokázáno. K jednání soudu dne 19.4.2023 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o postoupení tvrzení pohledávky či doručení oznámení o postoupení žalovanému. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, znemožnil soudu, aby mu poučení dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o postoupení konkrétní pohledávky za žalovaným prokázána, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene. Soud proto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního ohledně postoupení pohledávky žalobcem. Jako nadbytečný soud neprováděl dotaz na banku ohledně zjištění majitele účtu, na který měla být částka 6.000 Kč, zaslána, když v prvé řadě absentuje závěr o aktivní legitimaci žalobce. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle nějž by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.