34 C 79/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 5.030 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení. Dlužná částka představuje dle tvrzení žalobkyně neuhrazené příspěvky za nepojištěné vozidlo [registrační značka] v období od 13.5.2021 do 6.7.2021 a poplatek ve výši 300 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor, který neodůvodnila. Pro případ podání odporu soud vyzval dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu žalovanou, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě ve věci samé včas písemně nevyjádří nebo nesdělí soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. Dle ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu„ vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.“ Dle ustanovení § 114b odst. 5„ jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.“ Dle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu„ uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.“ Žalovaná se i přes shora uvedenou výzvu soudu (obsaženou v elektronickém platebním rozkazu doručeném žalované do vlastních rukou dne 20.2.2023) ve věci nevyjádřila a neuvedla žádné rozhodné skutečnosti na nichž staví svoji obranu proti žalobkyní uplatněné pohledávce. V souladu s citovaným ustanovením § 114b odst. 5 občanského soudního řádu se tak má za to, že nárok vůči ní uplatňovaný uznává. Soud proto, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 občanského soudního řádu), rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v plném rozsahu, náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně se skládají z částky soudního poplatku 400 Kč, dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotné nezastoupené žalobkyni podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky po 100 Kč za úkon právní služby, tedy v celkové výši 200 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 600 Kč. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo, a registrační značka vozidla. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobkyně je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohla realizovat i žalobkyně sama, která je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybavena. Soud dále vycházel z právních názorů a závěrů vyjádřených mimo jiné usneseními Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2020, č. j. 70 Co 193/2020-37, nebo z 30. 8. 2021, č. j. 70 Co 115/2021-44, příp. ze dne 11.1.2021, č. j. 70 Co 221/2020-36. V uvedených rozhodnutích dospěl Krajský soud v Brně k následujícím závěrům ve vztahu k účelnosti zastoupení žalobkyně advokátem, se kterými se soud prvního stupně zcela ztotožňuje a v rámci odůvodnění je proto přejímá. Právo žalobkyně požadovat úhradu příspěvku je založeno ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., kterým současně žalobkyně byla zřízena, a to jako profesní organizace pojistitelů, kteří jsou na území České republiky oprávněni poskytovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Mezi úkoly žalobkyně, jejíž činnost je financována z příspěvků členů, patří mimo jiné správa garančního fondu. Žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“; není tedy na ni možno pohlížet obdobně jako na orgány státu, resp. subjekty hospodařící se státním majetkem, u nichž dal Ústavní soud v minulosti opakovaně najevo, že náklady na služby advokátem ve sporech, představovaných jejich běžnou agendou, za účelné obvykle (zásadně) považovat nelze, neboť u těchto subjektů lze předpokládat takové vybavení, které jim umožní hájení jejich práv v soudním řízení i bez služeb advokáta (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Jak bylo nicméně výše již uvedeno, byla žalobkyně zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby (jedním ze zdrojů) jsou i příspěvky nepojištěných; je tedy vymáhání těchto příspěvků nutno posuzovat jako činnost, náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami (na rozdíl kupříkladu od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje toliko nutný vedlejší produkt jejich podnikání, který nutně z vlastních zdrojů zabezpečovat být taková pojišťovna schopna nemusí). Jak také vyplývá z organizačního schématu, jež je tradičně součástí výročních zpráv, veřejně dostupných na jejích webových stránkách, je součástí jejího organizačního uspořádání úsek právní podpory, resp. od 1. 11. 2018 úsek právní podpory a vymáhání pohledávek. Jak plyne zejména i z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu a ze dvou upomínek jeho úhrady, které žalobkyně soudu doložila v této věci, žalobkyně sama (prostřednictvím oddělení příspěvků do garančního fondu) pak zpracovává výzvy k úhradě tohoto příspěvku, jehož zaplacení posléze ještě (opakovaně) upomíná a teprve následně neuhrazené pohledávky předává k vymáhání advokátní kanceláři. Jak vyplývá z výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě příspěvku do garančního fondu, jsou v ní uvedeny údaje o vozidle a o jeho vlastníku (provozovateli), údaje o pojištění vozidla a o době bez pojištění, výpočet příspěvku (zahrnující údaj o počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, denní sazbu příspěvku, celkovou jeho výši, vyčíslení nákladů na jeho uplatnění a celkovou částku k úhradě) a platební údaje, jakož i odůvodnění nároku včetně citace relevantních zákonných ustanovení. Tedy již v této výzvě byl nárok žalobkyně, který později uplatnila prostřednictvím advokáta u soudu, natolik skutkově i právně precizován, že v ní uvedené údaje jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které také byly toliko převzaty. Tato žaloba představuje vzorový návrh, obecně využitelný (a fakticky též využívaný) pro uplatnění příspěvku i v případě dalších dlužníků. Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení, vytvořené jí samotnou, do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Lze snad dodat, že jinak by jistě byla hodnocena účelnost nákladů na zastupování advokátem v souvislosti s obhajováním uplatněného nároku v reakci na individuálně uplatněnou obranu žalovaného, takové náklady zde však vynaloženy nebyly - advokátka zastupující žalobkyni vykonala pouze úkony právní služby v podobě převzetí zastoupení, sepisu žaloby a předžalobní upomínky. Jak již bylo zmíněno, při hledání odpovědi na otázku, zda se v konkrétní věci výše popsaný závěr Ústavního soudu uplatní či nikoliv, je nutno vycházet z konkrétních okolností té které věci. Zde v tomto ohledu pak lze vyjít z toho, že obe