34 C 96/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 22.377,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.045,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.285,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20.377,78 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrokem 25,35 % ročně z částky 20.377,78 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 2. 9. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 24.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 720 Kč Vedle zapůjčené jistiny byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 4.800 Kč, odpovídající zápůjční úrokové sazbě 25,35 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 4.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.600 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 17.000 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne 14. 4. 2023 žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalovaného byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný uvedl, že je OSVČ s příjmem 31.233 Kč měsíčně, výdaje představují částky 5.000 Kč, na osobních výdajích, 780 Kč na pravidelných platbách a 8.000 Kč na dalších výdajích OSVČ. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 2. 9. 2019 měl být jejím předmětem úvěr v částce 24.000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit v 60 týdenních splátkách po 720 Kč, celkem měl uhradit částku 43.200 Kč. Úrok měl přestavovat částku 4.800 Kč, poplatek administrativní činnost ve výši 4.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.600 Kč, sazba RPSN 206,15 % Částku ve výši 24.000 Kč žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 31.233 Kč. Odhadované měsíční náklady žalovaného pak měly dosahovat 0 Kč na bydlení, 5.000 Kč na osobní spotřebu, 780 Kč na spoření či pojištění a 8.000 Kč na další výdaje. Údaje uvedené v zákaznické kartě ohledně výdajů žalovaného žalobce nijak nedoložil. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný dosud částku 17.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 3. 2. 2022 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný měl být vyzván k jejich úhradě. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. K oběma dopisům předložil žalobce doklady o odeslání, doklady o doručení žalobcem předloženy nebyly. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovaným jakkoli ověřoval, když údaje uvedené v zákaznické nejsou jakkoliv doloženy. Údaje v zákaznické kartě poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 24.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 17.000 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 7.000 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalovanému, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalovanému dne 2. 5. 2023, když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí. Za situace, kdy zástupce žalobce při jednání soudu dne 31. 5. 2023 výslovně uvedl, že žalobce důkazy k prokázání doručení výzev nedisponuje, nebylo třeba v tomto směru žalobce vyzývat k označení důkazů dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jak bylo uvedeno výše, soud vyšel u splatnosti částky z doručení žaloby žalovanému dne 2. 5. 2023, její splatnost nastala 3. 5. 2023 a od 4. 5. 2023 je žalovaný v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 7.000 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2023, ve zbývajícím r