41 C 103/2023-20 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] půjčila žalovanému částku 27 000 Kč, žalovaný zápůjčku převzal a zavázal se ji vrátit nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj závazek uznal, do dnešního dne však uhradil pouze jeho část a na výzvy žalobkyně k zaplacení nereagoval. 2. První jednání ve věci bylo nařízeno na [datum]. Žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne [datum], a to na adresu jeho trvalého bydliště. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se žádným způsobem neomluvil. Přítomná žalobkyně u jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 3. V daném případě byly splněny všechny podmínky § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když předvolání bylo žalovanému včas doručeno do vlastních rukou, v tomto předvolání byl žalovaný poučen o následcích nedostavení se a o tom, že soud může rozhodnout v takovém případě rozsudkem pro zmeškání. Jelikož se žalovaný k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a přítomný žalobce navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, nastala podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zákonná fikce, podle které se pokládají všechna tvrzení žalobce o skutkových okolnostech za nesporná. Jinými slovy to znamená, že skutkový stav soud vzal za prokázaný tak, jak byl žalobcem popsán v žalobě. V tomto případě se současně nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit soudní smír. Z výše uvedených důvodů tedy soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V dané věci tak bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátil, toto však žalovaný netvrdil, ani neprokázal, a proto soud žalobu shledal důvodnou i po právní stránce. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 600 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a z paušální náhrady nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 600 Kč, a to za dva úkony (jeden úkon á 300 Kč), a to za podání žaloby a účast u jednání soudu dne [datum] (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).