42 C 227/2022-53 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 4. 2022 ve znění doplnění ze dne 16. 3. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 28. 3. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které mu byl aktivován v žalobě uvedený běžný účet. Dne 6. 4. 2020 uzavřel se žalovaným Dodatek číslo 1 k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, který mu byl dne 6. 4. 2020 schválen. K uzavření Dodatku č. 1 došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalobce s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, když zohlednil údaje předložené žalovaným, doložený příjem žalovaného, údaje z externích a interních databází. Dospěl přitom k závěru, že úvěr je možné poskytnout. Čerpání kontokorentu probíhalo prostřednictvím prováděných transakcí na běžném účtu žalovaného. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný poskytnutý kontokorent vyčerpal v celém rozsahu, tj. v rozsahu 5 000 Kč. Podle čl. Splácení kontokorentu Podmínek pro používání kontokorentu žalobce strhává úroky z kontokorentu za daný kalendářní měsíc z běžného účtu žalovaného. V případě, kdy není možné úroky strhnout z peněz žalovaného, je o zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu (odst. 2). V případě nedovoleného překročení výše kontokorentu je částka překročení splatná ihned (odst. 3). Dle čl. Co považujeme za případ porušení Podmínek pro používání kontokorentu je za případ porušení Smlouvy o kontokorentu považováno mj. to, že žalovaná je v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobci (písm. a). Dle ujednání v části Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, pokud dojde k případu porušení, má žalobce právo požadovat předčasné splacení kontokorentu (písm. f), tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat žalovaného o jeho předčasné splacení (tzv. zesplatnění). Při zesplatnění je povinností žalovaného splatit: (i) celý kontokorent, (ii) smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění, popřípadě další částky, na které má žalobce právo podle smlouvy o kontokorentu a dosud mu nebyly uhrazeny. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 1. 12. 2021 byly žalovanému naúčtovány úroky z kontokorentu za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 77,37 Kč, přičemž tento na úroky uhradil pouze 36,36 Kč s tím, že v následujících měsících byly žalovanému dále účtovány úroky z kontokorentu, které žalovaným nebyly hrazeny. Jistina kontokorentu byla v této chvíli již zcela vyčerpaná až do výše sjednaného limitu, tj. 5 000 Kč, úroky tedy nemohly být hrazeny navýšením čerpání kontokorentu a staly se splatnými ihned. Žalovaný se za této situace dopustil závažného porušení sjednané smluvní podmínky a žalobce kontokorent v souladu s čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli Podmínek přistoupil k zesplatnění kontokorentu ke dni 7. 3. 2022 O zesplatnění byl žalovaný obeznámen dopisem ze dne 7. 3. 2022 a také formou zprávy v internetovém bankovnictví a formou SMS zprávy. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu v částce 5 000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění v částce 289,55 Kč. Po zesplatnění žalovaný žalobci neuhradil ničeho. Žalobce se tak domáhá zaplacení nesplacené jistiny kontokorentu ve výši 5 000 Kč vč. příslušenství spočívajícího ve smluvním úroku a zákonném úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když se žalobce ani žalovaný na výzvu soudu nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Rámcovou smlouvou [číslo] ze dne 28. 3. 2020 bylo prokázáno, že účastníci uvedeného dne uzavřeli uvedenou smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému platební služby, a to vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a debetní karty k tomuto účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví žalovaného zadáním vstupního hesla v mobilní aplikaci. Dne 6. 4. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným Dodatek č. 1 k rámcové smlouvě [číslo] kterým byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 5 000 Kč. Druh úvěru byl neúčelový, nezajištěný, s průběžným splácením, dobou trvání úvěru na neurčito a roční úrokovou sazbou 18,90 % Smlouva byla uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se v Dodatku č. 1 zavázal vyčerpaný kontokorent (čerpaný maximálně ve výši 5 000 Kč) ve stanovené lhůtě splatit. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro používání kontokorentu. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal nad rámec schváleného kontokorentu, čímž porušil podmínky poskytnutého úvěru. Žalobce tak v souladu se smlouvou a s Podmínkami pro používání kontokorentu úvěr ke dni 7. 3. 2022 zesplatnil, o čemž žalovaného informoval předžalobní výzvou z téhož dne a vyzval jej k úhradě dlužné částky, o čemž svědčí předžalobní upomínka ze dne 7. 3. 2022. Žalovaný byl o zesplatnění rovněž informován prostřednictvím zprávy v internetovém bankovnictví a prostřednictvím SMS zprávy. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 5 000 Kč a nesplacený smluvní úrok částku 289,55 Kč (žalobce v doplnění žaloby přesně specifikoval výpočet dané částky). Žalovaný dle tvrzení žalobce po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. 4. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, když mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která je ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Žalobce před uzavřením smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, když toto prověřování podrobně popsal a doložil. Smlouvou o úvěru se přitom žalovaný zavázal poskytnuté peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky. Žalovaný čerpal úvěr celkem v částce 5 000 Kč, avšak tyto prostředky nevrátil žalobci, nezaplatil mu sjednaný úrok. Žalovaný tak povinnosti ze smlouvy o úvěru nesplnil, žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalobce se tak oprávněně domáhá po žalovaném zaplacení jak dlužné jistiny, tak sjednaných úroků, když tyto je povinen hradit až do úplného splacení úvěru (§ 2399 odst. 2 občanského zákoníku). Výše úroků je pak dána smluvním ujednáním a pro další období byla žalobcem požadována v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. 7. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky, je povinen zaplatit žalobci i zákonné úroky z prodlení, které žalobce oprávněně požaduje podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., z částky 5 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobce požadoval pouze náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a proto soud žalobci právo na náhradu v této výši přiznal.