43 C 175/2023-88 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 6. 10. 2022, který byl převeden do rejstříku C dne 11. 5. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 735 Kč s příslušenstvím, z titulu leasingové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným, ze dne [datum], [číslo]. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 7. 8. 2023, čj. 43 C 175/2023-44, podle § 43 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení písemně odstranila vady žaloby spočívající v nedostatečných skutkových tvrzeních, současně byla bodovým výčtem poučena, jakým způsobem je třeba vady odstranit. Výrokem II. usnesení byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení označila důkazy k prokázání tvrzení ohledně skutečností uvedených ve výroku I. usnesení a předložila soudu veškeré listinné důkazy, pokud již nejsou ve spise založeny. Byla poučena, že v případě odkazu na smluvní ujednání je třeba vždy označit konkrétní ustanovení smlouvy nebo všeobecných obchodních podmínek a doložit příslušnou smluvní dokumentaci, pokud už není založena ve spise. Dále byla poučena, že pokud nebude návrh ve stanovené lhůtě doplněn způsobem uvedeným pod bodem I. a II., může být zamítnut pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala doplněním žaloby podaným v soudem stanovené lhůtě dne 6. 9. 2023. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 8. 2023 navrhl zamítnutí žaloby z důvodu svých neblahých finančních i osobních poměrů, neboť je ve výkonu trestu odnětí svobody, ze kterého by měl být propuštěn teprve v roce 2031, následně bude muset řešit existenční problémy, bude muset hledat adekvátní zaměstnání. Již nyní má vysoké dluhy, v projednávané věci se navíc jedná o záležitost z roku 2000, kdy poslední splátku hradil před více než 22 lety. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 9. 2023, kdy žalovaný se z jednání omluvil, žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 5. U jednání bylo žalobkyni po poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. a podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. opakovaně dáno poučení, že je povinna doplnit tvrzení a důkazní návrhy v rozsahu 1) doložení posouzení poměrů žalovaného, 2) doložení vyrozumění o předčasném ukončení smlouvy a jeho doručení žalovanému, 3) upřesnění a doložení, jak bylo naloženo s předmětným vozidlem, s tím, že jinak může být žaloba zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. 6. Na následcích poučení žalobkyně ničeho nemění, že se žalobkyně k jednání nedostavila, z účasti se neomluvila ani nežádala o odročení jednání, čímž sama zmařila možnost, aby mohla na poučení dané u jednání odpovídajícím způsobem reagovat. 7. Podle § 43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. 8. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. 9. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. 10. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 11. Podle § 118a odst. 2 o.s.ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. 12. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 13. V projednávané věci soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Žalobkyně ani přes výzvu soudu a poučení o následcích nevyhovění, a to jednak usnesením soudu, následně u jednání nařízeného k projednání věci samé, nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedla neúplně, nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 14. Jednalo se přitom o skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně skutečností zásadních pro posouzení věci, týkající se doložení posouzení poměrů žalovaného, když v době uzavírání smlouvy právní úprava neobsahovala úpravu posouzení úvěruschopnosti, avšak konstantní judikaturou Ústavního soudu bylo vysloveno, že i ohledně smluv z dané doby jsou poskytovatelé povinni prokázat, jakým způsobem před poskytnutím úvěru ověřili celkové poměry žadatele o úvěr, dále týkající se doložení vyrozumění o předčasném ukončení smlouvy a jeho doručení žalovanému a upřesnění a doložení, jak bylo naloženo s předmětným vozidlem. 15. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 16. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšnému žalovanému žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.