7 C 159/2023-23 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 12. 11. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a postupníkem žalobkyní byla uzavřena platně smlouva o postoupení pohledávky a původní věřitel poskytl žalovanému částku 4 000 Kč dne 1. 12. 2015, aniž by žalobkyně byla schopna prokázat uzavření smlouvy platně; nemá k dispozici podklady ohledně zjišťování úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný převzal částku 4 000 Kč a zavázal se vrátit ji jako plnění peněžní právní předchůdkyni žalobkyně do 2. 1. 2016. Žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení i předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 4. 2020 na adresu obvyklého pobytu žalovaného. Žalovaný k výzvě soudu nesdělil skutečnosti právně významné, neoznačil důkazy k vyvrácení tvrzení žalobkyně. Dne 5. 6. 2023 bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalovanému byla doručena žaloba, výzva k vyjádření se k žalobě a předvolání k jednání náhradním doručením v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. U jednání dne 5. 6. 2023 bylo provedeno dokazování elektronickými dokumenty připojenými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a byl tak zjištěn skutkový stav dle skutkového děje sděleného v návrhu. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) (K) do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný získal tak majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a bez spravedlivého důvodu se obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný nezpochybňoval skutečnosti sdělované žalobkyní a bylo prokázáno, že peněžní prostředky poskytnuté žalovanému jsou majetkovým prospěchem jako plnění bez právního důvodu a žalovaný je povinna žalobkyni vydat získaný majetkový prospěch. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena platně v souladu s § 1879 a nasledující o. z.; je tak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Úrok z prodlení byl přisouzen podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb., kterým se určila výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky do 2. 1. 2016. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek 400 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení se sestává z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby účelně vynaložené (3 x 200 Kč, příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální částka 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jedná se o formulářovou žalobu, kdy předmětem řízení je zaplacení příspěvku garančního a v obdobných věcech žalobkyně z podstaty její činnosti požaduje zaplacení příspěvku do garančního fondu po dlužnících opakovaně. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (189 Kč). Soud nepoužil § 7 advokátního tarifu neboť se jedná o formulářovou žalobu. Lhůta k plnění je stanovena jako lhůta zákonná podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; vzhledem k výši plnění a poměrům žalované nebyly shledány důvody pro poskytnutí lhůty k plnění odlišné od zákona.