8 C 122/2023-77 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 1.505 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od 30. 4. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný při přepravní kontrole na lince [anonymizováno] provedené [anonymizována dvě slova] [územní celek] dne [datum], se neprokázal jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné 5 Kč a přirážku k jízdnému 1.500 Kč. [anonymizována dvě slova] [územní celek] postoupil tuto pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 21. 12. 2021. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný ani jeho zákonní zástupci se k nařízenému jednání nedostavili, o odročení nepožádali, a soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. K prokázání pohledávky původního věřitele [anonymizována dvě slova] [obec] za žalovaným označil žalobce jako důkaz zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Tuto listinu žalobce předložil v elektronické podobě, nikoli však konvertovanou, tedy tato listina neměla platnost originálu. Jedná se o tiskopis [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s., do něhož se ručním písmem vyplňují údaje o přepravní kontrole. Tato listina předložená v kopii nebyla dobře čitelná, a většina údajů psaných ručním písmem byla zcela nečitelná. Soud považuje zápis o provedené přepravní kontrole za důležitý listinný důkaz, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok. Soud proto žalobce vyzval usnesením z 15. 6. 2023 č. j. 8 C 122/2023-39, které bylo doručeno zástupci žalobce dne 23. 6. 2023, k předložení zápisu o provedené přepravní kontrole v originále, a rovněž k předložení přepravních podmínek a tarifu jízdného. Žalobce sice na tuto výzvu reagoval, avšak originál zápisu ani přepravní podmínky či tarif nepředložil. 4. Jako důkazní prostředek jsou originály listin zásadně vhodnější, než neověřené kopie listin, a soud by se neměl s prostými kopiemi listin spokojit, nejsou-li proto závažné důvody. Důkaz provedený čtením prosté kopie v elektronické podobě zápisu o přepravní kontrole soud sice hodnotil jako každý jiný důkaz, avšak při zvažování průkaznosti takového důkazu dospěl k závěru, že tato listina ve výše popsaném stavu není způsobilá prokázat tvrzení žalobce o tom, že žalovaný cestoval konkrétního dne v určitém dopravním prostředku provozovaném [anonymizována dvě slova] [územní celek], že v konkrétní době provedla osoba pověřená dopravním podnikem přepravní kontrolu, a že při kontrole bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádný jízdní doklad. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohl soud žalobce u jednání znovu vyzvat k předložení této listiny v řádné a čitelné podobě, případně k označení důkazů k prokázání shora uvedených tvrzení, a poučit ho o následcích nevyhovění takové výzvě. Poučovací povinnost soudu podle § 118a občanského soudního řádu je realizována a zákonem určena toliko na dobu při jednání před soudem. Pokud se účastník k jednání nedostaví, nese následky toho, že se mu ze strany soudu takového poučení nemůže dostat. 6. Soud tedy má za to, že žalobci se nepodařilo prokázat výše uvedená tvrzení o pohledávce [anonymizována dvě slova] [územní celek], a proto byla žaloba zamítnuta. Ostatní listinné důkazy, připojené k žalobě, k prokázání tvrzení žalobce nepostačují. 7. Pro úplnost soud ještě konstatuje, že i kdyby bylo prokázáno, že žalovaný cestoval [datum] na lince [anonymizováno] a neměl zaplaceno jízdné, nebylo by možné žalobě vyhovět. Žalobce sice tvrdí, že žalovaná částka se skládá z jízdného 5 Kč a přirážky 1.500 Kč, netvrdí však, a tudíž ani neprokazuje, jakým způsobem byla stanovena výše jízdného i přirážky, z kterých ujednání tato výše vyplývá, či v kterých listinách je její výše uvedena. Soud proto shora citovaným usnesením vyzval žalobce k předložení přepravních podmínek a tarifu jízdného, což však žalobce neučinil. Soud tedy nemohl zjistit, v jaké výši byl žalovaný povinen jízdné zaplatit, ani zjistit, v jaké výši a jakým způsobem si [anonymizována dvě slova] [územní celek] určil přirážku k jízdnému v případě, že cestující nemá zaplaceno jízdné. Výši jízdného si stanoví dopravce, obvykle v tarifu a ceníku jízdného. Výši přirážky k jízdnému si dopravce stanoví v přepravních podmínkách, jak mu ukládá ustanovení § 37 odstavec 6 zákona o drahách č. 266/1994 Sb. a ustanovení § 18a odstavec 3 zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb. V řízení však nebyla výše jízdného ani přirážky prokázána. 8. Soud tedy má za to, že žalobce neprokázal, že žalovaný v konkrétním případě cestoval v dopravním prostředku [anonymizována dvě slova] [územní celek], aniž by zaplatit jízdné, neprokázal, že tyto skutečnosti byly zjištěny při přepravní kontrole, ani jakou konkrétní výši jízdného a přirážky k jízdnému byl žalovaný povinen uhradit. Nebylo proto třeba se zabývat tím, zda žalovaný jakožto nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, byl ve smyslu § 31 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. způsobilý k právnímu jednání, spočívajícímu v jízdě dopravním prostředkem, včetně posouzení následků nesplnění všech svých povinností vyplývajících z přepravní smlouvy ve smyslu § 2550 občanského zákoníku, tedy např. nezaplacení jízdného. Soud proto nezkoumal, zda takové jednání žalovaného bylo přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých osob ve věku žalovaného v době přepravní kontroly. Nebylo již třeba také zjistit, zda pohledávka [anonymizována dvě slova] [územní celek] byla platně postoupena na žalobce. 9. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl. 10. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.