8 C 149/2023-42 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 4.320 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným částkou 684,52 Kč a dále částku 64 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tvrdí, že žalovaná přihlásila do evidence poplatníků 1. 11. 1999 televizní přijímač a vznikla jí povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná částka představuje televizní poplatky za období měsíců říjen 2019 až květen 2022 ve výši 135 Kč měsíčně za televizní přijímač. Žalobce vyzval žalovanou písemně k úhradě televizních poplatků, žalovaná však dosud ničeho nezaplatila. Částka 64 Kč představuje náklady, které žalobce vynaložil na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky žalované. Ohledně této činnosti uzavřel Rámcovou dohodu o poskytování služeb se společností [právnická osoba], v níž byl sjednán náklad na kompletaci a odeslání jedné poštovní zásilky na zaokrouhleně 64 Kč. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaná v měsíci listopadu 1999 přihlásila televizní přijímač do evidence poplatníků televizního poplatku. Za měsíce říjen 2019 až květen 2022, tedy za 32 měsíců, televizní poplatky neuhradila. Žalobce upomenul žalovanou o úhradu televizních poplatků dopisem ze dne 12. 7. 2022, který byl dne 15. 7. 2022 uložen pro žalovanou na poště k vyzvednutí. Upozornil žalovanou, že pokud dluh neuhradí, obrátí se se svým nárokem na soud. Žalovaná dosud na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradila. Dne 29. 4. 2022 uzavřel žalobce jako objednatel se [právnická osoba], s. r. o. jako poskytovatelem Rámcovou dohodu o poskytování služeb, v níž se poskytovatel zavázal poskytovat žalobci služby podle specifikace obsažené v příloze [číslo] to služby související s tiskem a rozesíláním oslovení upomínek a složenek. Obsah přílohy [číslo] není soudu znám. Podle této dohody byl žalobce povinen vyhotovit písemnou objednávku služeb, kterou měl poskytovatel potvrdit. O poskytnutí služby měl být sepsán protokol o provedení služby a po jeho podpisu oběma smluvními stranami byl poskytovatel oprávněn vystavit za služby fakturu, jejíž přílohou měl být předmětný protokol. V příloze [číslo] dohody je stanovena cena za upomínku dlužníkům formou doporučeného dopisu jako součet poštovného 62 Kč a tisku a kompletace 2,39 Kč. Dne 18. 7. 2022 vystavil poskytovatel na žalobce fakturu [číslo] za tisk, kompletaci a odeslání akvizic a upomínek s dodejkou se splatností 17. 8. 2022 na částku 406.717,30 Kč. Z faktury není zřejmé, které konkrétní služby jsou jejím předmětem, a tudíž ani zda mezi ně náleží jakákoli služba v souvislosti s žalovanou. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Poplatníkem tohoto poplatku je ve smyslu § 3 odst. 2 citovaného zákona mimo jiné fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Povinností fyzické osoby, tedy i žalované, je platit televizní poplatek z každého televizního přijímače, jak je uvedeno v § 5 odst. 4 téhož zákona, přičemž výše poplatku činí podle § 6 téhož zákona 135 Kč měsíčně. Poplatek se platí podle § 7 odst. 1 téhož zákona provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, anebo prostřednictvím pověřené osoby. Ve smyslu § 7 odst. 2 téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, platí se televizní poplatek měsíčně nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 5. Žalovaná jakožto poplatník televizního poplatku splnila svoji povinnost ve smyslu § 8 odst. 2 citovaného zákona oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stala poplatníkem, což učinila v listopadu 1999. Za měsíce říjen 2019 až květen 2022 poplatky nehradila. Žalovaná tudíž nedostála své povinnosti zaplatit televizní poplatky za žalované období, které představuje dohromady 32 měsíců. Za 1 měsíc byla žalovaná povinna zaplatit za 1 přihlášený televizní přijímač poplatek 135 Kč, tedy celkem za předmětných 32 měsíců částku 4.320 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení těchto poplatků výše uvedeným dopisem a poskytl jí k tomu dodatečnou a přiměřenou lhůtu 15 dnů, jak žalobci ukládá ustanovení § 10 citovaného zákona. Žalovaná ani v této lhůtě ani později poplatky neuhradila, a žalobce je proto oprávněn domáhat se zaplacení televizních poplatků u soudu podle téhož ustanovení. 6. Žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poplatků za celé žalované období. Výše úroku z prodlení je dána v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž účastníci si jinou sazbu úroků z prodlení neujednali. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením poplatků vždy 16. dne měsíců říjen 2019 až květen 2022. Soud výpočtem ověřil, že úrok z prodlení z žalované částky za období od shora uvedených dnů do 14. 10. 2022 činí celkem 684,52 Kč. Žalobce, i když má právo na zaplacení úroků z prodlení za dobu až do úplné úhrady televizních poplatků, nárokuje úroky z prodlení pouze do 14. 10. 2022. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl žalobci ohledně celé žalované jistiny 4.320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 684,52 Kč. 7. Pokud jde o náklady 64 Kč na uplatnění pohledávky, které měl žalobce vynaložit na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky, nelze se shora uvedených listin, tedy z Rámcové dohody, přílohy [číslo] z faktury, vzít za prokázáno, že doporučený dopis, obsahující výzvu žalované, vyhotovila a odeslala právě [právnická osoba], ani to, že by ve fakturované částce byla zahrnuta kompletace a odeslání výzvy právě žalované, a ani to, že by žalobce téže společnosti fakturovanou částku skutečně uhradil. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, a proto nemohl být soudem vyzván k doplnění skutečností a k označení důkazů k jejich prokázání, jakož ani poučen o následcích nesplnění takové výzvy. Soud tedy nepovažuje nárok žalobce na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč za důvodný, a výrokem II žalobu v této části zamítl. 8. Žalobce měl ve sporu neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, a soud mu proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Soud zohlednil, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis, v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze dvou paušálů režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z částky 126 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna a paušály byly přiznány za úkony převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby. Při stanovení výše odměny a paušálu použil soud ustanovení § 14b a nikoli § 7 advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.