34 C 126/2024-80 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 17.028,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.028,30 Kč od 23.9.2023 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že dne 24.5.2021 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000,- Kč, který měla žalovaná splácet měsíčně v částce 865,- Kč od 15.8.2023. Žalovaná své závazky ze smlouvy neuhradila, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 18.8.2023 v částce 17.028,30 Kč, která představuje jistinu úvěru.Podáním ze dne 14.5.2024 žalobce na výzvu soudu doplnil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě porovnání výdajů a příjmů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Průměrný příjem žalované byl zjištěn v částce 22.199,- Kč, náklady na bydlení ve výši 7.000,- Kč. Při určení nákladů žalované vycházel žalobce z „paušálního vyčíslení životních nákladů spotřebitele a statistiky rodinných účtů vydávaných Českým statistickým úřadem“. Ohledně závazků žalované uvedl, že byly zjištěny neuhrazené úvěry se zůstatky v částce 6.204,- Kč a 7.104,- Kč Dále žalobce obsáhle popsal obecné principy a postupy pro prověřování úvěruschopnosti. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. klientského účtu, kdy spotřebitel uzavření smlouvy autorizuje prostřednictvím SMS kódu. Žalovaná čerpala úvěr v částkách 5.568,- Kč a 10.432,- Kč, dále bylo dohodnuto započtení částky 4.000,- Kč a náklady poskytovatele úvěru. Celkem žalovaná uhradila částku 16.435,- Kč.Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce k důkazu předložil předsmluvní informace a listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy z těchto listin nevyplývá, že by žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela, a to ani prostřednictvím zadání SMS kódu, jak tvrdil žalobce. Stejný závěr soud zaujal ohledně listiny označené jako Příloha č. , hodnota, smlouva o zřízení doplňkové služby podpora a žádosti o doplňkové služby podpora. Z přílohy č. , hodnota, označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývají údaje uvedené ohledně žalované, a to průměrný příjem za poslední tři měsíce v částce 22.199,- Kč, pravidelné náklady na bydlení 7.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč a jednorázový závazek v 16.200,- Kč. Listina není žalovanou podepsána a údaje v ní uvedené nejsou jakkoliv doloženy.Dle potvrzení o provedení plateb byly žalované poskytnuty žalobcem částky 5.568,- Kč a 10.432,- Kč, celkem tedy 16.000,- Kč. Vyplacení úvěru bylo žalované sděleno dopisem ze dne 26.5.2021, žalobce však nepředložil důkaz o doručení dopisu žalované. Dopisem ze dne 20.8.2023 a dopisem ze dne 5.9.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 1.165,- Kč. Dopisem ze dne 18.8.2023 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky 21.268,30 Kč. K výzvám předložil žalobce doklady o odeslání zásilek, které však doručení zásilek žalované neprokazují.Dle obsahu výpisu z účtu žalované za období od února 2021 do dubna 2021 v uvedených měsících příjmy a výdaje žalované v podstatě svými částkami odpovídají, nicméně ze struktury příjmů a výdajů je patrné, že vyrovnaný zůstatek na účtu žalovaná udržovala pouze ze použití zaslaných částek z dalších čerpaných úvěrů a částek zasílaných dalšími fyzickými osobami. Dle výplatních pásek žalované za období března 2021 až května 2021 činil výdělek žalované částky 8.297,- Kč, 12.081,- Kč a 14.207,- Kč.Z tabulek předložených žalobcem (č.l. 49-52 spisu) nebyla učiněna žádná skutková zjištění, stejně tak jako z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . a kopie občanského průkazu žalované.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce zejména ve vztahu k výdajům žalované při posouzení pouze z údajů uvedených údajně žalovanou, které nebyly jakkoliv doloženy, jedná se o prověření zcela nedostatečné a pouze formální. Žalobce ve skutkových tvrzeních výslovně uvádí, že vycházel při posouzení výdajů žalované z částek životního minima a statistických údajů namísto posouzení skutečných a doložených výdajů žalované. Samotné provedení posouzení úvěruschopnosti lze jistě provést za použití ekonomického či matematického modelu, avšak pouze v případě užití konkrétních a doložených údajů ohledně příjmů a výdajů žalované.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta dle tvrzení žalobce jistina ve výši 16.000,- Kč, na kterou měla uhradit 16.435,- Kč, tedy více, než činila poskytnutá částka (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.