34 C 388/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 6.475,45 Kč, úrok z prodlení ve výši 260,47 Kč, úrok ve výši 214,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6.475,45 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 13,4 % ročně z částky 4.675,45 Kč od [datum] do zaplacení, částku 60.435,62 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.289,62 Kč, úrok ve výši 2.212,04 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 60.435,62 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 58.335,62 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 13,4 % ročně. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne [datum]. Dále žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr ve výši 120.000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil na výzvu soudu tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalované byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalované byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši 15.173 Kč měsíčně. V případě výdajů žalované vycházel právní předchůdce žalobce při odhadu výdajů z historických dat Českého statistického úřadu. Žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Žalovaná čerpala celkem částku 50.000 Kč, uhradila platby v celkové výši 67.311,32 Kč, dále čerpala částku 120.000 Kč a uhradila částku 104.653,22 Kč. Dále žalobce doplnil výpočty jednotlivých složek požadovaných částek. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši [částka] a příjem domácnosti [částka], to za situace, kdy příjem domácnosti má být pouze jeden. Výdaje jsou uvedeny v částce 0 Kč. Dle potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] činil průměrný měsíční příjem žalované [částka]. Uvedené údaje jsou obsaženy rovněž v tabulkách předložených žalobcem (č.l. 44v-45 a 67-68 spisu). Z vyjádření banky vyplývá, že při posouzení úvěruschopnosti žalované banka vycházela z matematického modelu, používajícího pro výpočet výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být předmětem úvěr v částce 50.000 Kč, který se žalovaná měla zavázat splatit ve splátkách po 1.147,92 Kč. Úrok měl představovat 13,40 % ročně a sazba RPSN 14,26 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Smlouva není žalovanou podepsána. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být předmětem úvěr v částce 120.000 Kč, který se žalovaná měla zavázat splatit ve splátkách po 1.751,81 Kč. Úrok měl představovat 8,90 % ročně a sazba RPSN 9,60 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru a formulář informací shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. Dle platebních historií čerpala žalovaná částky 50.000 Kč a 120.000 Kč. Dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum] mělo být žalované oznámeno zesplatnění úvěrů. Upomínkami měl právní předchůdce žalobce vyzývat žalovanou k úhradám dlužných splátek. K uvedeným dopisům předložil žalobce podací archy, ze kterých však vyplývá odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalované. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby, dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalobce žalované postoupení pohledávek na žalobce, odeslání výzvy a oznámení je dokládáno podacími lístky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, dohodou o úplatě a potvrzením o úplatě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalované z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy dle zjištění z informačního systému soudu jsou vůči žalované od roku 2011 pravidelně vedena řízení za účelem vymožení peněžitých částek a žalovaná uváděla výdaje 0 Kč. V případě příjmů žalované vycházel právní předchůdce žalobce z údajů uvedených žalovanou, která dokládala příjem 15.713 Kč měsíčně, tvrdila příjem domácnosti 30.000 Kč měsíčně, ačkoliv zdroj příjmu měl být pouze jeden. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalované prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji žalované ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 50.000 Kč a 120.000 Kč, na kterou dosud uhradila dle tvrzení žalobce 67.311,32 Kč a 104.653,22 Kč (tj. celkem 171.964,54 Kč), jistina tedy již byla uhrazena. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný, za této situace by náleželo žalované právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.