34 C 416/2023 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 19.384,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 451,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7.328,89 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrokem 11,75 % ročně z částky 7.328,89 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 9.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.004 Kč Vedle zapůjčené jistiny byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 9.069 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 4.106,92 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech žalovaného byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 20.732 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny v zákaznické kartě a obchodní zástupce tyto odhadované výdaje ověřil. Dále právní předchůdce žalobce připočetl částku životního minima a vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu. Již v žalobním návrhu žalobce obsáhle rozebral svůj pohled na právní úpravu a postupy při prověřování úvěruschopnosti. Ohledně posuzování výdajů žadatelů o úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce vychází z údajů sdělených žalovaným a dále z částek životního minima a statistických dat. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne [datum] a předsmluvního formuláře měl být jejím předmětem úvěr v částce 9.000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splatit v 18 měsíčních splátkách po 1.004 Kč, celkem měl uhradit částku 18.069 Kč. Úrok měl přestavovat částku 2.206 Kč, poplatek administrativní činnost ve výši 4.388 Kč a poplatek za vedení účtu 2.475 Kč, sazba RPSN 170,57 %. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20.732 Kč, další čisté příjmy domácnosti 9.000 Kč a další příjmy žadatele o úvěr 2.000 Kč, avšak za situace, kdy zdroje příjmů mají být dva. Odhadované měsíční náklady žalovaného pak měly dosahovat 3.500 Kč a 7.302 Kč na splátkách, další odhadované výdaje 4.000 Kč. Údaje uvedené v zákaznické kartě ohledně výdajů žalovaného žalobce nijak nedoložil. Z tabulek (č.l. 37-38 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. [příjmení] závěr soud učinil ohledně výpisu ze seznamu exekucí (č.l. 25 spisu), když údaje v něm uvedené se vztahují až k období po uzavření úvěrové smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný měl být vyzván k úhradě. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. K oběma dopisům předložil žalobce potvrzení o odeslání, doklady o doručení žalobcem předloženy nebyly. Dopisy ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] měl být žalovaný vyzýván k úhradám právním předchůdcem žalobce, doklady o doručení výzev však žalobcem předloženy nebyly. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Údaje v zákaznické kartě poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného, zejména pak ve vztahu k výdajům žalovaného, které jsou uvedeny pouze odhadem a dle tvrzení samotného žalobce bylo vycházeno ze statistických údajů a částky životního minima. Za této situace soud neprováděl jako nadbytečný výslech svědkyně [jméno] [příjmení] (obchodního zástupce právního předchůdce žalobce), když již z listin předložených žalobcem je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti řádně provedeno před uzavřením smlouvy nebylo. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 9.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 4.106,92 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 4.893,08 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za