34 C 44/2024-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem podaným dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o zrušení osvojení žalobkyně ve vztahu k žalovanému, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu , adresa, -venkov ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , spisová značka, . Žalobkyně popsala jednání žalovaného a spory s žalobkyní, které vedou žalobkyni k podání návrhu na zrušení osvojení.2. S ohledem na omezení žalovaného ve svéprávnosti soud žalovanému ustanovil pro řízení opatrovníka, který navrhl zamítnutí žaloby s tím, že z rozsudku Okresního soudu , adresa, žalovaného v rozporu s dobrými mravy.3. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalobkyně se na výzvu nevyjádřila, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.4. Z listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav.5. Dle rodného listu žalovaného jsou jako jeho rodiče zapsáni žalobkyně a , jméno FO, .Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , spisová značka, , bylo rozhodnuto o osvojení žalovaného, a to žalobkyní a jejím tehdejším manželem , jméno FO, , jednalo se o osvojení nezrušitelné. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .6. Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o rodině osvojení může být provedeno také tak, že je nelze zrušit. Dle ustanovení § 74 odst. 2 zákona o rodině takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství, a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.7. Dle ustanovení § 840 odst. 2 občanského zákoníku osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení.8. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro zrušení osvojení. O osvojení bylo rozhodnuto jako o osvojení nezrušitelném, navíc i v případě, že by se jednalo o osvojení zrušitelné, lhůta k jeho zrušení již uplynula. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, aniž by se zabýval prokazováním konkrétních tvrzení žalobkyně ohledně jednání žalovaného ve vztahu k žalobkyni, jelikož tyto skutečnosti na závěru o nemožnosti vyhovění návrhu na zrušení osvojení nemohou ničeho změnit.9. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. Okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.10. Dle ustanovení § 140 odst. 2 občanského soudního řádu platí stát hotové výdaje a odměnu za zastupování advokátem v případech, kdy je advokát účastníku jakožto zástupce ustanoven rozhodnutím soudu.11. V souladu s ustanovením § 7 a ustanovením § 9 odst. 2 advokátního tarifu náleží ustanovenému opatrovníkovi za jeden úkon právní služby odměna v částce 1.000,- Kč. Opatrovník učinil po ustanovení ve věci celkem dva úkony, a to přípravu a převzetí věci a písemné vyjádření ve věci samé. Dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží ustanovenému opatrovníkovi paušální náhrada hotových výdajů v částce 600,- Kč za dva úkony právní služby. S ohledem na shora uvedené přiznal soud ustanovenému opatrovníkovi na odměně a náhradách celkem částku 2.600,- Kč, která bude po právní moci tohoto usnesení poukázána prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.12. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 občanského soudního řádu stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci představují náklady státu odměnu a náklady opatrovníka ustanoveného žalovanému, které je státu povinna uhradit ve věci neúspěšná žalobkyně. Soud proto uložil žalobkyni povinnost uhradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov částku 2.600,- Kč.13. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.