14 C 126/2025-73 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 4. 4. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč (4 000 Kč a 12 000 Kč) s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku II shora. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazené úvěry, které jeho právní předchůdce poskytl žalovanému. Aktivní věcná legitimace žalobce k podání této žaloby vyplývá ze skutečnosti, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, postoupila předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, se sídlem , adresa, , která pohledávku postoupila na žalobce.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný se na výzvu ze strany soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Tato výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne 11. 8. 2025. Ve výzvě byl žalovaný poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Soud tedy vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, a to dne 1. 4. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit do 15 dnů, přičemž celková dlužná částka činila 4 390 Kč. Toto navýšení představuje řádný úrok v částce 30 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč.Původní věřitel společnost , právnická osoba, . dále uzavřel s žalovaným dne 8. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 16 680 Kč, přičemž toto navýšení představuje úrok ve výši 360 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4320 Kč. Skutečnost, že oba úvěry žalovaný obdržel, prokázal žalobce potvrzením o platbě částky 12 000 Kč dne 23. 3. 2024 na účet žalovaného číslo účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalovaného). Ve zprávě je uvedeno, že se jedná o půjčku. Dalším potvrzením o platbě prokázal žalobce převedení částky 4 000 Kč na stejný účet žalovaného pod stejným variabilním symbolem, a to dne 1. 4. 2024.Žalobce poté písemným podáním ze dne 25. 7. 2025 vzal žalobu částečně zpět (výrok II), neboť nebyl schopen předložit důkazy o tom, že původní věřitel v době poskytnutí úvěrů řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Zástupce žalobce uvedl, že žalobce má nárok na úhradu částky 16 000 Kč, jakožto plnění, které žalovaný prokazatelně obdržel a vzhledem k tomu, že jej nevrátil, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení, a to plněním bez právního důvodu.Soud proto v souladu s částečným zpětvzetím žaloby řízení částečně zastavil podle § 96 o.s.ř. a ve zbytku uplatněného nároku, tedy v částce 16 000 Kč, žalobě vyhověl, když tento uplatněný nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku.Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch každého z nich byl poloviční.