34 C 218/2025-48 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem motorového – přípojného vozidla tov. Zn. , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , Anonymizováno, . V žalobě uvedl, že uzavřel dne , datum, s žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo uvedené vozidlo. Žalobce předal žalovanému vozidlo včetně veškerých dokladů oproti zaplacení kupní ceny , částka, a současně zmocnil žalovaného k jednání na úřadu za účelem zápisu změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla. K přepisu vlastnictví a provozovatele vozidla však ze strany žalovaného nedošlo, žalovaný se postupně stal nekontaktním. Žalobce podal u , právnická osoba, , adresa, žádost o zápis změny vlastníka vozidla, avšak nebyl schopen předložit technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, zelenou kartu a protokol o evidenční kontrole, jelikož tyto doklady byly při prodeji vozidla předány žalovanému. Žalobce již není vlastníkem vozidla, ale jako vlastník a provozovatel je nadále veden, čímž mu hrozí případná povinnost k náhradě škody.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalobce ani žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřili, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.4. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Soud poukazuje na to, že určovací žaloba je soudně projednatelná pouze v případě, že žalobce má na žalobě objektivně naléhavý právní zájem a že její pomocí lze odstranit stav ohrožení práva či eliminovat právní nejistotu a současně odpovídající nápravy nebo ochrany nelze dosáhnout jinak. Určovací žaloba je institutem preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2000, č.j. 20 Cdo 2357/98). Soud se plně ztotožňuje s názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku č. j. 30 Cdo 523/2011 z 26. 2. 2013, že funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Pokud nelze v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Lze proto shrnout, že žalobce typicky nebude mít naléhavý právní zájem na žalobě, nejsou-li kumulativně splněny následující podmínky: i) žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či odstranění ohrožení práva, ii) dotčeného nároku se nelze domoci jinak a iii) požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu.6. Soud má za to, že v předmětné věci je zřejmé, že žalobce naléhavý právní zájem na určení, že žalobce není vlastníkem vozidla, nemá, neboť není naplněna ani první z výše uvedených podmínek. V konkrétním případě by určení, že žalovaný není vlastníkem vozidla (za situace, kdy současně není určeno, kdo je vlastníkem vozidla), neodstraňovalo právní nejistotu, ale naopak by ji v právních vztazích nepřípustně zakládalo. Navíc negativní určení, jehož se žalobce domáhá, by nemohlo být podkladem pro zápis do registru vozidel (obdobně srov. závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku 22 Cdo 2589/98 z 6. 6. 2000).7. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (NS 30 Cdo 1121/2011).8. Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby. Žalobci nic nebrání, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá, resp. změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl, případně formuloval požadovaný výrok rozhodnutí tak, aby mohl být podkladem pro zápis do registru vozidel.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci neúspěšný žalobce má povinnost nahradit náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému v řízení náklad nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.