34 C 299/2025-57 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 37.926,44 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 37.926,44 Kč za dobu od 19.12.2024 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel dne 17.5.2024 s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30.000,- Kč převodem na účet žalovaného, kdy tento úvěr měl uhradit do 18.12.2024 spolu s úrokem 7.926,44 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil žádnou částku. Smlouvou ze dne 12.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce uvedl, že příslušnou dokumentací nedisponuje.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce předložil úvěrovou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku úvěru 30.000, Kč.Dle výpisu z účtu ve spojení se sdělením banky byla na účet vedený na jméno žalovaného, odeslána právním předchůdcem žalobce částka 30.000,- Kč dne 17.5.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 18.1.2025 mělo dojít k oznámení postoupení a dopisem ze dne 18.12.2024 k odeslání výzvy žalovanému k úhradě dluhu. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 18.1.2025.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184).Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalovaný byl lustrován ve veřejných databázích a bylo vycházeno z tvrzení žalovaného, kdy žalobce dokumentací ohledně posouzení úvěruschopnosti nedisponuje.Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Právní předchůdce žalobce nijak neověřil skutečný dlouhodobý příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce dále nikterak neprověřil skutečné měsíční výdaje žalovaného, jako jsou například náklady na bydlení, splátky dalších závazků či jiné běžné výdaje a náklady. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 30.000,- Kč, na kterou dosud žádnou částku neuhradil (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 30.000,- Kč (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní úspěch žalobce (ke dni rozhodnutí soudu celkem 30.000,- Kč, tj. 70 % předmětu řízení) převyšuje jeho procesní neúspěch (ke dni rozhodnutí soudu celkem 12.695,81 Kč, tj. 30 % předmětu řízení) a žalovaný je tak povinen nahradit poměrně náklady řízení žalobce v rozsahu 40 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.518,- Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 1.200,- Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100,- Kč, celkem 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 %. Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 3.333,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 40 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.333,20 Kč.Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134.Lhůta k plnění nákladů ří