34 C 345/2024-97 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 81.854,62 s úrokem z prodlení ve výši 63,72, Kč úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 9 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku ve 120 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 9 % ročně. Dopisem ze dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, dlužná částka činila ke dni postoupení celkem , částka, .Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů, a to za použití automatizovaných systémů. Konkrétní způsob prověření úvěruschopnosti vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Právní předchůdce žalobce vycházel z průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu ve výši , částka, a výdajů ve výši , částka, , kdy tyto jsou tvořeny splátkami úvěrů ve výši , částka, měsíčně, náklady na bydlení , částka, měsíčně, výdaji na živobytí , částka, měsíčně a ostatními výdaji , částka, měsíčně. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku , částka, . Dále žalobce doplnil výpočet dlužné jistiny, úroku a úroku z prodlení. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno dne , datum, .Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle návrhu smlouvy a akceptace ve spojení s úvěrovými podmínkami měl být předmětem úvěr v částce , částka, , který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po , částka, . Úrok měl představovat 9 % ročně a sazba RPSN 9,37 %. Dle výpisu z účtu ve spojení s tabulkami platební historie a potvrzením o zřízení účtu čerpal žalovaný na úvěru částku , částka, a dle tvrzení žalobce celkem uhradil , částka, .Výzvami ze dne , datum, a ze dne , datum, byl žalovaný vyzýván k úhradě. Dopisem ze dne , datum, mělo dojít k zesplatnění úvěru a žalovaný měl být vyzván k úhradě částky , částka, . Dopisem ze dne , datum, a dopisem ze dne , datum, měl být žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobce. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení § 573 občanskéhozákoníku, toto ustanovení se týká došlé zásilky a nezakládá fikci ani domněnku dojití zásilky odeslané, předložené tabulky odeslané pošty tak doručení zásilek žalovanému neprokazují.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s potvrzením a seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Z tabulek a protokolu (č.l. 56-57 spisu), které se vztahují k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vyplývá, že v případě žalovaného bylo při posouzení výdajů žalovaného vycházeno z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, které se následně porovnávali s žalovaným deklarovanými výdaji. Dle tabulek označených žalobcem jako údaje klienta (č.l. 58, 82 spisu) měl být deklarovaný příjem žalovaného , částka, měsíčně a deklarované výdaje , částka, , , částka, a , částka, měsíčně. Tyto listiny nejsou podepsány žalovaným a není patrné, co uvedené částky ve skutečnosti představují. Protokol o ověření úvěruschopnosti bankou obsahuje obecné shrnutí postupů při prověřování úvěruschopnosti, žádné bližší konkrétní údaje vztahující se přímo k osobě žalovaného v něm obsaženy nejsou.Z listiny obsahující podmínky přímého bankovnictví a z kopie občanského průkazu žalovaného nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů, které pouze formálně porovnával s údajně deklarovanými výdaji žalovaného, které nebyly dokládány, jedná se o posouzení zcela nedostatečné.Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze jistě využít automatizované systémy, avšak je třeba, aby při jejich užití bylo vychozeno ze skutečných a relevantních úd