41 C 132/2025-38 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne 1. 11. 2024, ve znění doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 588 535,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 2. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru „MPUJCKA PLUS KONSOLIDACE“ č. GNN168249185, na základě které poskytla žalovanému dne 2. 2. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 701 100 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši 10 267,62 Kč, a to společně s úrokem ve výši 8,99 % p. a. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 191 275,19 Kč. Dále uvedla, že z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s hrazením splátek od úvěrové smlouvy odstoupila dne 5. 1. 2024, toto žalovanému oznámila přípisem, na který žalovaný nereagoval. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 588 535,04 Kč, představující nesplacenou jistinu, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 21 755,13 Kč, úrok ve výši 8,99 % ročně z částky 599 535,04 Kč od 6. 1. 2024 do 25. 3. 2024, úrok ve výši 8,99 % ročně z částky 588 535,04 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 599 535,04 Kč od 11. 1. 2024 do 25. 3. 2024 a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 599 535,04 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, jeho výše činila 46 342,47 Kč (a to výpisem z účtu a potvrzením o příjmu), v době poskytnutí předmětného úvěru byl žalovaný zatížen spotřebitelským úvěrem se splátkou ve výši 7 949,26 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 3 860 Kč měsíčně (tyto výši stanovila žalobkyně, neboť žalovaný uvedl výši měsíčních výdajů 0 Kč). Nová pravidelná splátka, včetně stávajícího úvěru, by měla činit částku 10 361,20 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Žádostí ze dne 21. 9. 2016 žalovaný požádal o zřízení účtu a žádostí požádal o poskytnutí hotovostního úvěru. Ze smlouvy o úvěru „, datum, zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 701 100 Kč (spotřebitelský úvěr), a to na účet žalovaného mKonto č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 10 267,62 Kč, a to společně s úrokem ve výši 8,99 % p. a., vše do 17. 2. 2030. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a ceník.5. Čerpání úvěru soud zjistil z výpisu z interní databáze žalobkyně (historie úvěru).6. Výzvou ze dne 18. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu a upozornila jej na možnost odstoupení od smlouvy. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 17. 9. 2024.7. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný uvedl svůj měsíční příjem v částce 50 000 Kč. Tato skutečnost byla ověřována výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč, a proto žalobkyně tyto výdaje stanovila částkou 3 860 Kč měsíčně (tyto výši stanovila žalobkyně, neboť žalovaný uvedl výši měsíčních výdajů 0 Kč). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný má spotřebitelský úvěr se splátkou ve výši 7 949,26 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěru uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Nová pravidelná splátka, včetně stávajícího úvěru, by měla činit částku 10 361,20 Kč.8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku , částka, na jeho bankovní účet č. mKonto č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 10 267,62 Kč, a to společně s úrokem ve výši 8,99 % p. a., vše do 17. 2. 2030. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, a ceník. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, následně od úvěrové smlouvy odstoupila a oznámila toto žalovanému. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, nahlédnutím do veřejných a neveřejných registru, vycházela z příjmu žalovaného, který ověřovala nahlédnutím do jeho bankovního účtu a prověřovala také úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, bankovního a nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku.9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, výši příjmu žalovaného ověřovala výpisem z účtu žalovaného (účet byl veden u žalobkyně), měla informace o výši jeho stávající úvěrové splátky, dále přihlédla k informacím z interních a externích databází a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného stanovila částkou 3 860 Kč podle svého ekonomického modelu. S ohledem na zjištěný měsíční příjem žalovaného ve výši 46 342,47 Kč a nové splátkové zatížení ve výši 10 361,20 Kč, dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků a že žalobkyně ověřovala výši uváděných příjmů žalovaného výpisem z jeho bankovního účtu. Učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak vyplynulo z jejího tvrzení. Jiné skutečnosti, např. výši výdajů žalovaného v částce 0 Kč nijak blíže nezkoumala a stanovila měsíční výdaje žalovaného bez ověření jím uváděných informací, např. výdajů na bydlení, apod. částkou 3 860 Kč. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, nájemní smlouvou, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze , právnická osoba, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.15.