41 C 136/2025-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne , datum, , ve znění doplnění žaloby ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. SUA23/001610, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, na nákup zboží a žalovaný se úvěr zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že částka poskytnutého úvěru byla žalobkyní zaslána přímo na účet prodejce , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, a mezi stranami byl dohodnut úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný uhradil žalobkyni částku , částka, . Dále uvedla, že z důvodu toho, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky , částka, + , částka, (neuhrazené jistiny), poplatků ve výši 39 K, nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dále požadovala uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení v částce , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy., právnická osoba, prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, např. ISIR, CRKI, SOLUS, NRKI.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru č. SUA23/001610 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, za účelem financování vozidla BMW 5 RADA, byl sjednán úrok 18,09 % ročně a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z listiny nazvané úvěrová zpráva (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní) a ověření bonity žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (SOLUS, ISIR, NRKI) a vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl.6. Předpis splátek a jejich uhrazení byl zjištěn z platební historie (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní).7. Z částečného výpisu z účtu bylo zjištěno odeslání částky , částka, na bankovní účet vedený na jméno , právnická osoba, . dne , datum, .8. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že bankovní účet č. , hodnota, je veden na jméno , právnická osoba, . a dne , datum, byla na tento účet připsána částka , částka, od žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, .9. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil žalobkyni částku , částka, .10. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzvána k zaplacení úvěru a současně byl úvěr zesplatněn. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne , datum, .11. Z listiny nazvané „matriční list klienta“ a úvěrová zpráva (obojí vyhotovené žalobkyní) soud zjistil, že žalovaný prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žalobkyni sdělil, že jeho měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí , částka, a ostatní měsíční výdaje činí také , částka, , uvedl, že bydlí v podnájmu a je vyučen. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný splácel spotřební úvěr s měsíční splátkou , částka, a požádal o poskytnutí revolvingového úvěru.12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, za účelem financování vozidla BMW 5 RADA, byl sjednán úrok 18,09 % ročně a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným. , adresa, 998 Kč žalobkyní poukázána na účet prodejce, vedený na jméno , právnická osoba, . Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku , částka, , žalobkyně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky.13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.16. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr a dále přihlédla k informacím z interních a externích databází a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů.18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně neověřovala ani výši uváděných příjmů žalovaného, ani výši výdajů žalovaného v částce 2 x , částka, . Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, nájemní smlouvou, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze , právnická osoba, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.19. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.20. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splá