7 C 82/2025-23 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 413 821,39 Kč s příslušenstvím dle výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., s žalovaným uzavřela dne 1. 12. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním splácet – konsolidace půjček, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Část úvěru byla poskytnuta na splacení dřívějších peněžitých závazků žalovaného, zbývající část byla poskytnuta neúčelově převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet bance jistinu úvěru, úroky a sjednané poplatky (vedení úvěrového účtu, pojištění schopnosti splácet) v měsíčních splátkách, úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, banka tak využila svého práva a poskytnutý úvěr ke dni 23. 4. 2024 zesplatnila. V souladu se smlouvou bance vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným byla s účinností k 19. 9. 2024 postoupena na žalobkyni, o změně věřitele byl žalovaný informován doporučeným dopisem. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby nebylo na pohledávku žalovaným ničeho uhrazeno, a to ani po zaslání předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně. Dluh na jistině přitom činí 408 321,39 Kč, dlužné poplatky a smluvní pokuta činí 5 500 Kč. Žalobkyně kapitalizovala úrok z úvěru na částku 18 915,49 Kč a dále jej požaduje ve výši 10,9 % ročně z dlužné jistiny od 24. 4. 2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného se žalobkyně domáhá i zaplacení úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 11. 8. 2025 K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud při jednání provedl dokazování žalobkyní předloženými listinami, kterými má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 1. 12. 2020 má soud za prokázané, že mezi , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 500 000 Kč. Část úvěru ve výši 55 257,10 Kč byla určena splacení dřívějších peněžitých závazků, zbývající část byla vyplacena na účet žalovaného. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky, sazebník. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit v souladu se zde uvedenými podmínkami poplatek za sjednané pojištění ve výši 680 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách, celková výše splátky vč. pojištění činila 7 539,23 Kč, byly splatné k 20. dni v měsíci počínaje 20. 1. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně, byly součástí splátky. Žalovaný byl ve smlouvě seznámen s poplatky, případy porušení smlouvy a následky porušení a prodlení se splácením splátek. Ve smlouvě o úvěru bylo rovněž sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním závazků je banka oprávněna prohlásit poskytnutý úvěr ihned splatným.4. Ze žalobních tvrzení, která žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ve spojení s výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, má soud za prokázané, že dne 2. 12. 2020 byl žalovanému na účet vyplacen úvěr ve výši 444 742,90 Kč. Soud má dále za prokázaná žalobní tvrzení ohledně výše dluhu na jistině, žalovaný poslední řádnou splátku uhradil dne 20. 11. 2023, z výpisu jsou zřejmé i účtované poplatky. Zůstatek jistiny úvěru činí 408 321,39 Kč.5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 4. 2024 má soud za prokázané, že banka oznámila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek úvěr ke dni 23. 4. 2024 zesplatnila, celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 433 621,06 Kč, žalovaný byl vyzván k úhradě do 9. 5. 2024.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 vč. příloh pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024 (podací lístek z 8. 1.0 2024) bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 11. 2024 (podací lístek z 20. 11. 2024) je prokázáno, že právní zástupce žalobkyně písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Soud má tak za prokázané, že žalovaný dosud neuhradil dlužné částky ze smlouvy o úvěru tak, jak to žalobkyně učinila předmětem žalobního návrhu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nepravdivosti tvrzení žalobkyně leželo na žalovaném, ten však v tomto směru nic netvrdil, ani neprokazoval.7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod platná zákonná ustanovení má soud za nepochybně prokázané, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. smlouva o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla bezúčelový úvěr, který byl převeden na účet dle úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, v nichž byl zahrnut i sjednaný úrok a poplatek za pojištění. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, když splátky nehradil řádně a včas, banka tak v souladu se smlouvou přistoupila ke dni 23. 4. 2024 k zesplatnění celého dluhu, žalovanému tuto skutečnost oznámila a vyzvala jej k úhradě tehdy dlužné částky. Žalobkyně se tak po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 413 821,39 Kč připadající na dlužnou jistinu a dlužné poplatky, které byly účtovány v souladu se smluvním ujednáním. Jelikož žalobkyně prokázala, že v úvěrové smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný byl povinen splácet úvěr včetně úrokového navýšení, má žalobkyně vůči žalovanému nárok i na požadovaný kapitalizovaný úrok z úvěru v částce 18 915,49 Kč. Tento nárok se opírá o ustanovení § 2399 odst. 2 o. z., žalobkyně se oprávněně domáhá i zaplacení úroku ve výši 10.9 % ročně z dlužné jistiny 408 321,39 Kč pro následující období od 24. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni tak v souladu se smluvním ujednáním i ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. přísluší i právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., žalobkyně zákonný úrok z prodlení jednak kapitalizovala na částku 22 292,75 Kč a dále se jej domáhá od 24. 4. 2024 do zaplacení z částky dlužné jistiny a poplatků (413 821,39 Kč).9. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, ta byla uzavřena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a žalovaný byl o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. Přesto žalobkyni již následně na svůj dluh ničeho neuhradil. Nárok žalobkyně uplatněný tak byl shledán zcela v souladu s platnými právními předpisy a soud mu proto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, v plném rozsahu vyhověl. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebyly prokázány skutečnosti, pro absolutní neplatnost smluvních ujednání jako celku či jednotlivého smluvního ujednání, na základě nichž je uplatněn nárok co do základu a výše, a to i ve světle práva Evropské unie a ústavního pořádku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyně ve sjednané lhůtě ani následně uhradil na splátkách více, než tvrdila žalobkyně.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek 16 554 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení z tarifní hodnoty 413 821,39 Kč, tj. ve výši 9 980 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodem 5 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni, kdy byl úkon učiněn (AT). Žalobkyni tak byla přiznána odměna za 4 úkony právní služby (4 x 9 980 Kč), a to příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 AT paušální náhrada hotových výdajů v částce 2 x 300 Kč a 2 x 450 Kč, tj. celkem 1 500 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (8 698,20 Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 66 672,20 Kč.