14 C 277/2025-51 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 24. 7. 2025 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 10 082,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 165,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 082,55 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 082,55 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 11 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 082,55 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, poskytl žalované.Aktivní věcná legitimace žalobce k podání této žaloby vyplývá ze skutečnosti, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem.Ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované dne 26. 9. 2007 peněžní půjčku ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčenou jistinu spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v 56 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalobce tvrdí, že žalovaná uhradila celkem částku 9 490 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 4 572,55 Kč byla použita v souladu s čl. 5 Podmínek nejprve na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část plateb ve výši 4 917,45 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 10 082,55 Kč (15 000 Kč mínus 4 917,45 Kč) a výše nesplaceného sjednaného poplatku 5867,45 Kč (10 440 Kč mínus 4 752,55 Kč). Žalobce však po žalované zbývající poplatek nepožaduje.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná z důvodu lichevního jednání právního předchůdce žalobce ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, popřípadě podle § 39 dřívějšího občanského zákoníku, kdy byla smlouva uzavřena (zákon č. 40/1964 Sb.), dle kterého je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 15 000 Kč a spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč se zavázala vrátit částku 25 440 Kč. Takovéto navýšení jistiny, které představuje 70 % p. a., převyšuje sedminásobně obvyklou úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami. Žalobce si tedy nechal slíbit od žalované plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které obdržela žalovaná. Soud proto nárok uplatněný v žalobě posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, což znamená, že žalovaná má povinnost vrátit žalobci pouze to, co od jeho právního předchůdce obdržela. Ze smlouvy o půjčce vyplývá, že žalovaná obdržela částku 15 000 Kč, přičemž žalobce tvrdí, že uhradila celkem částku 9 490 Kč. Proto je její povinností zaplatit zbývající část, tedy částku 5 510 Kč. Ve zbytku žaloby soud nárok zamítl, neboť smlouva o půjčce je absolutně neplatná jako celek, tedy i veškerá další ujednání (obchodní úrok, poplatky, splatnost, atd.).Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou je v podstatě obdobný.