43 C 191/2025-96 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 24. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým budou z výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , spisová značka, vyloučeny věci uvedené ve výroku I., jak sepsány soudním vykonavatelem do protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 11. 6. 2025 na čl. 67 verte.2. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 12. 2025, k němuž se ve veřejnosti dostavil rovněž povinný , jméno FO, , , datum, , bytem , adresa, , , adresa, .3. Strany již úvodem jednání ve shodě výslovně poukázaly na to, že na základně jednání mezi účastníky před jednáním dospěly ke shodnému závěru a výslovně označují za nesporné, že veškeré předmětné věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, tedy je na místě jejich vyloučení z výkonu rozhodnutí. Tuto skutečnost výslovně potvrdil rovněž povinný.4. Žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že navrhuje vyloučení movitých věcí uvedených v žalobě z výkonu rozhodnutí postupem podle § 267 o. s. ř., neboť při soupisu soudním vykonavatelem v bytě, který má v nájmu coby obecní byt, který v době soupisu užívala s povinným, byly sepsány mj. i věci podle žaloby, které jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně, výkon rozhodnutí se jich proto týkat nemůže.5. Žalovaní prostřednictvím matky jako zákonné zástupkyně uvedla, že proti žalobě ničeho nenamítá, seznam věcí jednotlivě prošla, byly jí předloženy doklady o vlastnictví žalobkyně, i z jejího pohledu je jednoznačné, že se jedná o věci ve vlastnictví žalobkyně.6. Soud dále vyšel z listinných důkazů doklad o koupi čl. 5 – žalobkyně doplňuje, že tímto prokazuje vlastnictví televize pod bodem 3 v aktuální ceně 6 600 Kč, nákupní cena 14 989 Kč, faktura čl. 6 – závěsné křeslo ad 4 – žalobkyně k dotazu soudu doplňuje, že v době pořízení žila ve společné domácnosti s tehdejším partnerem , jméno FO, , věci objednávali společně, nicméně na objednávce bylo uvedeno pouze jeho jméno, nicméně v rámci vypořádání po rozchodu tyto věci zůstaly mně, proto jsem jejich výlučným vlastníkem já, faktura čl. 7 – mikrovlnná trouba Eta, položka č. 5 – kupující uveden , jméno FO, , faktura čl. 8 – kávovar Philips, položka čl. 6 – kupující uveden , jméno FO, , faktura čl. 9 – televize LG – položka čl. 1 – kupující uveden , jméno FO, , fotodokumentace čl. 28, kávovar Philips – položka č. 6, fotodokumentace čl. 29, houpací křeslo – položka č. 4, doklad o úhradě televize k dokladu čl. 5 – položka č. 3, fotodokumentace čl. 31, televize LG – položka č. 3, čestné prohlášení , jméno FO, , babičky žalobkyně čl. 34 – dáno poučení, že důkaz čestným prohlášením považuje soud za přípustný pro nespornou povahu věci mezi účastníky (29 Cdo 3197/2022, 21 Cdo 34/2025), z připojeného spisu , spisová značka, protokol o soupisu movitých věci čl. 14.7. Následně bylo dáno poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je třeba doplnit důkazy k položkám č. 2 notebook ASUS a položka č. 7 TV Samsung, kdy postačí s ohledem na povahu věci čestná prohlášení s úředně ověřeným podpisem v originále stejně jako čl. 34, kdy se může jednat o čestné prohlášení babičky nebo bývalého partnera , jméno FO, , avšak v těchto prohlášeních musí být výslovně označeny předmětné věci spolu se sdělením, z jakého důvodu daná osoba ví o tom, že se jedná právě o vlastnictví žalobkyně. Dále soud vyzývá k upřesnění petitu žaloby k co možná nejpodrobnějšímu označení jednotlivých věcí tak, aby výrok rozsudku byl vykonatelný, údaje, které nevyplývají z listin již předložených, doplnit listinami, popř. fotografiemi.8. Následně bylo jednání odročeno na 8. 1. 2026, u tohoto jednání bylo doplněno listinné dokazování o čestné prohlášení čl. 71, fotodokumentace čl. 74.9. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.10. Na podkladě provedeného dokazování, po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.11. Bylo prokázáno, a mezi stranami bylo nesporné, že veškeré v petitu žaloby označené věci, jak sepsány soudním vykonavatelem v místě bydliště žalobkyně na , adresa, dne 11. 6. 2025, jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně. K tomu bylo dále prokázáno, že nemovitost v době soupisu obýval coby partner žalobkyně rovněž povinný , jméno FO, .12. Vlastnictví žalobkyně bylo prokázáno doklady o nákupu, fakturami, a to i pokud byly tyto doklady vystaveny na jméno nikoli žalobkyně, nýbrž , jméno FO, , když současně bylo soudu předloženo čestné prohlášení , jméno FO, opatřené úředně ověřeným podpisem, kterým bylo prokázáno, že v době pořízení byl , jméno FO, partnerem žalobkyně, sdílející s ní společnou domácnost, současně bylo čestným prohlášením výslovně prokázáno jednotlivě ohledně každé věci, že výlučným vlastníkem věcí je žalobkyně. Toto bylo podpůrně prokázáno též čestným prohlášením babičky žalobkyně , jméno FO, , dále zejména podrobnou fotodokumentací ohledně každé z věcí.13. Výrokem I. bylo proto žalobě v celém rozsahu vyhověno.14. K tomu soud dodává, že do výroku rozsudku byly věci uvedeny vycházeje z petitu žaloby, současně doslovně tak, jak byly soudním vykonavatelem sepsány do protokolu na čl. 67 verte. Pro úplnost a jednoznačné označení věcí lze nicméně odkázat na doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 22. 12. 2025 na čl. 92 verte, kdy žalobkyně doplnila dodatečné specifikace věcí, tak aby byly jednotlivě identifikovány: 1) LCD televize zn. LG, barva černá, uhlopříčka 43", model LG 43UQ70003LB, výrobní číslo , Anonymizováno, , 2) notebook a příslušenství (kabely), značky ASUS, barva stříbrná, model , Anonymizováno, , 3) LCD televize zn. LG, barva černá, model 55UP78003LB, výrobní číslo , Anonymizováno, , 4) závěsné houpací křeslo se stojanem, včetně polstrování, model NOELA, barva antracit, 5) mikrovlnná trouba značky ETA, barva bílá, označení ETA121090000, výrobní číslo , hodnota, , 6) kávovar značky Philips, provedení černý plast a nerezový kov, model EP5335, výrobní číslo , IBAN, , 7) televize Samsung, barva černá, model UE40JU6400W, výrobní číslo , Anonymizováno, .15. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.16. Náhrada nákladů řízení sestává z náhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, dále z náhrady nákladů právního zastoupení podle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 1 a podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, 2x účast u jednání, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální náhrada hotových výdajů po 3x 300 Kč, resp. 1x 450 Kč ohledně úkonů po novele č. 258/2024 Sb., tedy náleží 6 000 Kč + 1 350 Kč = 7 350 Kč, bez navýšení o 21 % sazby DPH, neboť advokátka nedoložil, že je plátcem daně, tedy 7 350 Kč + 2 000 Kč = 9 350 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinni zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to vzhledem k povaze věci společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 občanského zákoníku.17. K tomu soud dodává a zdůrazňuje, že vzhledem k povaze věci a výsledku sporu neměl jinou možnost než uložit žalovaným, v řízení zastoupeným zákonnou zástupkyní, úhradu nákladů řízení, přičemž však jednak byla tato náhrada přiznána pouze v základním rozsahu, v souladu s návrhem právní zástupkyně žalobkyně, která vědoma si poměrů věci sama se vzdala odměny za případné další úkony právní služby při zastupování ve věci učiněné.18. Zejména však řízení je ze zákona koncipováno jako řízení, kdy na straně žalující stojí vlastník věcí, na straně žalované osoba oprávněná z výkonu rozhodnutí, povinný vůbec není účastníkem řízení. Zákon neumožňuje uložit náklady řízení k úhradě povinnému, byť v projednávané věci by bylo takové řešení spravedlivé. Povinný tím, že obýval domácnost žalobkyně, de facto způsobil, že soudním vykonavatelem byly do soupisu pojaty i její věci. Povinný mohl následně sám navrhovat vyloučení věcí ze soupisu podle § 326 odst. 10 o. s. ř., tak aby nebylo nutno vést soudní řízení. A zejména, právě pro dluhy povinného na výživném nezletilých je nutno vést výkon rozhodnutí, a povinný by tak neměl nezletilé navíc ještě zatěžovat dodatečnými výdaji (na nákladech řízení), nýbrž tyto by měl uhradit sám.19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovaným ukládána k zaplacení na náhradě nákladů řízení.