7 C 10/2026-27 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 126,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 9. 2024 poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 7. 10. 2024, smlouva byla uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit i poplatky v celkové výši 1 984 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, s ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požaduje zaplacení i smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu 90 dnů prodlení, tj. za období od 8. 10. 2024 do 5. 1. 2025, ve výši 3 142,80 Kč.2. Za žalovaného se k věci vyjádřil jeho opatrovník, který uvedl, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, mimo jiné tak, že není způsobilý uzavírat jakékoliv smlouvy o zápůjčkách, úvěrech a finančních produktech ohledně plnění s hodnotou převyšující 500 Kč. Nepopíral, že si žalovaný od žalobkyně půjčil částku 5 000 Kč, nesouhlasil však s tím, že by měla půjčka souvislost s jeho podnikáním. Uvedl, že žalovaný nevyvíjí podnikatelskou činnost, jeho zdravotní stav mu to ani neumožňuje, má pouze příjem z důchodu a občasné brigády. Smlouva byla uzavřena dálkově, žalovaný až po jejím uzavření zjistil, že je smlouva vázaná na jeho podnikání, žalobkyně si přitom neověřila skutečnosti tvrzené ve smlouvě, nezkoumala účel použití finančních prostředků. Žalobkyně s opatrovníkem žalovaného před uzavřením smlouvy nekomunikovala, opatrovník žalovaného o uzavření smlouvy nevěděl. Situaci se snažil narovnat tak, že by žalobci byla vrácena částka 5 000 Kč, která byla žalovanému zaslána, žalobkyně však nadále trvala i na úhradě příslušenství. Opatrovník tvrdil, že žalobkyně opakovaně i poté, co již musela vědět, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, kontaktovala žalovaného za účelem nabídky dalších půjček. Vydání bezdůvodného obohacení by bylo v rozporu s dobrými mravy.3. Soud ve věci jednal dne 23. 2. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.); k jednání se bez omluvy nedostavila, předvolání k jednání doručeno řádně a včas.4. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 2. 2025 č. j. P 121/2023-355 bylo pravomocně prodlouženo omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného o 5 let. Žalovaný trpí nevyléčitelnou a trvalou duševní poruchou, a to , Anonymizováno, , má důvěřivé sklony k půjčování peněz, splácí několik půjček. Rozsudku o prodloužení omezení svéprávnosti předcházel rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne , datum, , kterým byl pravomocně žalovaný poprvé omezen ve svéprávnosti na dobu do zahájení soudního řízení o prodloužení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. P 121/2023.5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne 7. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je uvedena jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, přičemž žalovaný je označen IČ, sídlem, e-mailem a telefonním číslem. Předmětem smlouvy je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč žalovanému, částka měla být poskytnuta bezhotovostně na účet č. , č. účtu, za účelem rozvoje podnikání žalovaného. Žalovaný měl částku vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 35 % p.m. z jistiny, poplatky za služby „, Anonymizováno, “ ve výši 199 Kč a „, Anonymizováno, “ ve výši 35 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí jistiny bezhotovostně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pro případ prodlení s vrácením částky byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu 90 dnů prodlení, poté 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Na podpisové straně smlouvy je uveden podpis zástupce žalobkyně, u žalovaného je místo podpisu uvedeno datum a čas, kdy měla být smlouva podepsána elektronicky. Žalobkyně důkazy k tvrzenému uzavření smlouvy nedoložila.6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu vedeného na majitele , Jméno žalobkyně, . byla dne 8. 9. 2024 odeslána platba ve výši 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že poté, co žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu, kontaktoval opatrovník žalovaného žalobkyni s návrhem na smírné vyřešení věci tak, že by byla uhrazena poskytnutá částka 5 000 Kč. Žalobkyně dále kontaktovala žalovaného v prosinci a v lednu s nabídkou získání peněžních prostředků.7. Z výslechu opatrovníka žalovaného bylo zjištěno, že mu nebylo známo, že žalovaný uzavřel s žalobkyní tvrzenou smlouvu. Žalovanému byly na jeho účet připsány peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč od žalobkyně. Žalovaný je nadále kontaktován ze strany žalobkyně s dalšími nabídky půjček, bezvýsledně se ho snažil odhlásit ze systému žalobkyně.8. S ohledem na právní posouzení věci soud z dalších provedených důkazů neučinil relevantní skutková zjištění.9. Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) [J]ednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.Podle ustanovení § 581 o. z. [N]ení-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.Podle ustanovení § 588 o. z. [S]oud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. [K]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 2993 o. z. [P]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. V době uzavření smlouvy byl žalovaný dle § 57 odst. 1 o. z. omezen ve svéprávnosti a dle § 62 o. z. mu byla jmenován opatrovník. Smlouva byla uzavřena ohledně úvěru ve výši 5 000 Kč, poskytnutá částka tedy přesahovala částku 500 Kč, ohledně níž mohl žalovaný právně jednat. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto dle § 581 a § 588 o. z. absolutně neplatná, jelikož žalovaný, jež nebyl plně svéprávný, k takovému právnímu jednání (uzavření uvedené smlouvy) nebyl způsobilý. K neplatnosti tohoto právního jednání, jež odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud přihlédl i bez návrhu podle § 588 věty první o. z. Uzavřená smlouva přitom je žalovanému na újmu, neboť dle smlouvy měl žalovaný vrátit mimo poskytnuté jistiny i poplatky ve výši téměř 50 % poskytnuté jistiny a dále smluvní úrok z prodlení, který je nepřiměřeně vysoký, když byl sjednán částkou 0,5 % denně. Opatrovník žalovaného ani právní jednání spočívající v uzavření smlouvy dodatečně neschválil (srov. § 65 o. z.).11. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, částka ve výši 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu (§ 2991 o. z., § 2993 o. z.). Soud poukazuje na to, že v zásadě není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Soud se však zabýval tím, zda by přiznání žalovaného nároku nebylo v rozporu s dobrými mravy, což namítal opatrovník žalovaného. K tomu soud poukazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle kterého: „Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.“12. Soud v posuzovaném případě shledal, že námitka uplatněná opatrovníkem žalovaného je, vzhledem k okolnostem případu, důvodná. Žalobkyně měla smlouvu uzavřít v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, před