7 C 264/2025-22 — Okresní soud Brno-Venkov

Dne 18. 12. 2025 podala žalobkyně k poštovní přepravě žalobu podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, ve znění platném ke dni zahájení soudního řízení (nařízení). Podání bylo soudu doručeno dne 31. 12. 2025. Žalobkyně uvedla, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o poskytování přepravních služeb, žalobkyně provedla objednávku v souladu se smlouvou a vystavila tzv. fakturu č. , Anonymizováno, na dohodnutou částku 1 250 eur, splatnou dne 2. 9. 2025. Byl vystaven mezinárodní přepravní list CMR. Dne 28. 10. 2025 byla vyhotovena výzva k plnění, doručená žalované.Žalované byl dne 16. 1. 2026 soudem doručen formulář C nařízení, žaloba. Žalovaná do 26. 2. 2026 nesdělila ničeho.Žalobkyně osvědčila, že na základě objednávky přepravy č. , Anonymizováno, objednala žalovaná u žalobkyně přepravu zboží, datum naložení dne 16. 6. 2025, 7:30-16:00, místo naložení , Anonymizováno, , datum vyložení dne 17. 6. 2025, 7:00-13:00, adresa vyložení , adresa, . Cena za přepravu byla sjednána částkou 1 250 eur, splatná 60 dnů. Z mezinárodního přepravního listu CMR žalobkyně osvědčila přepravu zboží dle objednávky. Žalobkyně žalované za provedenou přepravu vystavila dne 23. 6. 2025 tzv. fakturu č. , Anonymizováno, na částku 1 250 eur se splatností 2. 9. 2025. Žalobkyně předložila mezinárodní nákladní list, objednávku ohledně přepravy zboží k přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě. Žalobkyně předložila předžalobní výzvu k zaplacení.Po právní stránce hodnotil spor následovně. Žalobkyně je obchodní společností se sídlem na území Polské republiky, žalovaná je obchodní společností se sídlem na území České republiky. Smluvní strany na základě objednávky žalované uzavřely smlouvu, jejíž předmětem bylo zajištění mezinárodní silniční přepravy zboží žalobkyní do , Anonymizováno, , jak žalobkyně osvědčila mezinárodním nákladním listem. Mezinárodní soudní příslušnost českého soudu, Okresního soudu Brno-venkov, k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle sídla (obvyklého pobytu) žalované.Přeprava byla realizována silniční dopravou. Právní úprava smlouvy o silniční přepravě se řídí přímo použitelnou normou – Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikovanou ve vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Podle článku 5 odstavec 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého pobytu (sídla) dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklý pobyt (sídlo) odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. Rozhodným právem je tak v mezerách Úmluvy právo České republiky, kam bylo zboží doručeno (úrok z prodlení, náklady za vymáhání pohledávky).Žalobkyně a žalovaná platně uzavřely smlouvu o silniční přepravě zboží, jejíž účinky nastaly. Na základě smlouvy žalobkyně splnila svůj závazek přepravy zboží z Italské republiky do České republiky (silniční doprava) a požadovala plnění žalované zaplacením částky 1 250 eur výzvou k zaplacení, daňovým dokladem č. , Anonymizováno, na částku 1 250 eur se splatností 2. 9. 2025. Smlouva je podřaditelná pod článek 1 odstavec 1 CMR. Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list (článek 4 a následující CMR). Žalobkyně prokázala mezinárodním nákladním listem, který splňuje všechny náležitosti dle CMR, uzavření smlouvy o přepravě a přepravení zboží na místo určení. Žalobkyně plnění poskytla řádně a včas, cena byla stanovena na základě uzavřené smlouvy, plnění žalobkyně tzv. fakturou (daňovým dokladem), kterou žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila.Úrok z prodlení od 3. 9. 2025 (splatnost 2. 9. 2025) byl přisouzen podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s ustanovením § 1, 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. Soud použil právo České republiky, jak je odůvodněno výše. Obdobně byla přisouzena paušální částka 49 eur za náklady na vymáhání pohledávky podle ustanovení § 3 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb., kterou byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropské Rady a Parlamentu 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, stanovující v článku 6 odstavec 1 minimální částku 40 eur. Částka 1 200 Kč (49 eur) podle ustanovení § 3 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. je částkou přisouzenou žalobkyni, ve zbývajícím rozsahu 21 eur byla žaloba zamítnuta. Transpozice směrnice do českého práva přesahuje částku 40 eur (49 eur).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odstavec 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla nepatrně neúspěšná (zamítnuto o 21 eur jako náklady za vymáhání pohledávky). Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 672 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení vypočítaná podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Žalobkyni byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby podle ustanovení § 11 odstavec 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva ze dne 28. 10. 2025, sepis žaloby, 3 x 2 340 Kč) ve výši dle ustanovení § 7 bodu 5 advokátního tarifu. Podle ustanovení § 13 odstavec 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 450 Kč (3 x 450 Kč).Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle ustanovení § 160 odstavec 1 o. s. ř. 1 měsíc; byly shledány důvody pro lhůtu delší než 3 dny od právní moci rozhodnutí z důvodu přeshraničního plnění. Místo plnění je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.Procesní právo České republiky bylo použito podle čl. 19 nařízení.