7 C 74/2026-23 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou došlou soudu dne 24. 1. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 143 746,73 Kč. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 19. 3. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách 5 156 Kč k 19. dni měsíci se smluvním úrokem 14,4 % ročně a poplatky dle smlouvy a obchodními podmínkami. Žalovaný neplnil splátky a dne 9. 9. 2024 přistoupila banka k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 143 247,73 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 7 234,44 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 285,94 Kč, dlužné poplatky 499 Kč. Před uzavřením smlouvy banka prověřila náležitě úvěruschopnost žalovaného, k čemuž žalobkyně doložila podklady. Dne 2. 9. 2025 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Ve věci soud jednal v nepřítomnosti účastníků dne 13. 4. 2026 v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání řádně a včas v souladu s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř, k jednání se nedostavil, žalobkyně souhlasila s jednáním v nepřítomnosti jejího právního zástupce.3. Na základě dokazování provedeného u jednání dne 13. 4. 2026 dospěl soud ke skutkovým zjištěním shodným v žalobním návrhu. Společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 19. 3. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách 5 156 Kč k 19. dni měsíci se smluvním úrokem 14,4 % ročně a poplatky dle smlouvy a obchodními podmínkami. Žalovaný neplnil splátky a dne 9. 9. 2024 přistoupila banka k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 143 247,73 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 7 234,44 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 285,94 Kč, dlužné poplatky 499 Kč. Před uzavřením smlouvy banka prověřila náležitě úvěruschopnost žalovaného, k čemuž žalobkyně doložila podklady. Dne 2. 9. 2025 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.4. Z předžalobní upomínky je prokázáno, že právní zástupce žalobkyně písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Soud má tak za prokázané, že žalovaný dosud neuhradil dlužné částky ze smlouvy o úvěru tak, jak to žalobkyně učinila předmětem žalobního návrhu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nepravdivosti tvrzení žalobkyně leželo na žalovaném, ten však v tomto směru nic netvrdil, ani neprokazoval.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty první o. z. [P]ři peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.6. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru), [S]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod platná zákonná ustanovení má soud za prokázané, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce, která je ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, v nichž byl zahrnut i sjednaný úrok, žalovaný se dále zavázal hradit i sjednané poplatky dle ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když splátky nehradil řádně a včas, banka tak v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění celého dluhu, žalovanému tuto skutečnost oznámila a vyzvala jej k úhradě tehdy dlužné částky. Smluvní úrok se opírá o ustanovení § 2399 odst. 2 o. z. Žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu a žalobkyni tak v souladu se smluvním ujednáním i ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. přísluší i právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.8. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Přesto žalobkyni již následně na svůj dluh ničeho neuhradil, před podáním žaloby byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě dluhu. Nárok žalobkyně uplatněný tak byl shledán zcela v souladu s platnými právními předpisy a soud mu proto v plném rozsahu vyhověl. V řízení nevyšly najevo skutečnosti, ani nebyly prokázány skutečnosti, pro absolutní neplatnost smluvních ujednání jako celku či jednotlivého smluvního ujednání, na základě nichž je uplatněn nárok co do základu a výše, a to i ve světle práva Evropské unie a ústavního pořádku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyně ve sjednané lhůtě ani následně uhradil na splátkách více, než tvrdila žalobkyně.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek 5 750 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení z tarifní hodnoty 143 746,73 Kč, tj. ve výši 6 860 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT). Žalobkyni tak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (3 x 6 860 Kč), a to příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 AT paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.