11 C 111/2022-42 — Okresní soud v Blansku

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobci domáhají vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti: [anonymizováno 10 slov] [číslo] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec], [územní celek], [anonymizována dvě slova] [list vlastnictví] [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce]. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, žalobkyně A/ o vel. podílu id. [anonymizováno], žalobce B/ a žalovaný každý id. [anonymizováno]. V žalobě navrhovali přikázání nemovitosti do vlastnictví žalovaného, následně navrhli prodej věci ve veřejné dražbě, neboť nebylo zjištěno, zda má žalovaný dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu žalobcům. Rozdělení věci není možné. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že o nemovitost nemá zájem, neužívá ji, a naopak navrhl přikázání věci žalobcům s tím, nechť žalovanému vyplatí vypořádací podíl. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky shora uvedené nemovitosti – [anonymizována tři slova], jak bylo zjištěno i z [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], a rovněž že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] na němž se stavba nachází ([list vlastnictví]). V řízení bylo zjištěno z odborného vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] z [datum], že se jedná o [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. Ze strany žalobců nebylo v řízení tvrzeno, že žalovaný má dostatek finančních prostředků k vyplacení jejich vypořádacího podílu, a tato skutečnost nebyla ([anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]) ani prokazována. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V daném případě bylo nesporné, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitostí, účastníci se shodli na tom, že toto spoluvlastnictví má být zrušeno. Dále bylo zjištěno, že rozdělení věci není dobře možné. Žádný z účastníků neměl zájem na přikázání věci do jeho vlastnictví. I vzhledem ke skutečnosti, že pozemek, na němž se stavba nachází, je ve vlastnictví žalovaného, by bylo možné uvažovat o přikázání věci do jeho vlastnictví, aby pozemek a stavba byly v jednotném právním režimu, nicméně žalovaný stavbu do vlastnictví nechtěl, a navíc nebylo zjištěno, zda v souladu s konstantní judikaturou je dostatečně solventní. Soudu proto nezbylo než přistoupit ke v pořadí třetímu zákonnému způsobu vypořádání spoluvlastnictví, návrhu účastníků vyhověl, jejich spoluvlastnictví zrušil (výrok I.), a nařídil prodej věci ve veřejné dražbě (výrok II.). O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soudu je znám nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20 z 10.11.2020, podle něhož„ ustanovení § 142 o. s. ř. je třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.), jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.“. V daném případě soud má za to, že konkrétní okolnosti této věci výjimečný postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. odůvodňují. Ve světle shora uvedeného rozhodnutí lze na věc pohlížet tak, že žalobci měli ve věci pouze částečný úspěch, neboť zrušení spoluvlastnictví navrhoval i žalovaný a žalobcům bylo vyhověno pouze co do způsobu vypořádání, nicméně v dané věci je třeba přihlédnout k tomu, že žalobci se před zahájením řízení téměř rok snažili o vypořádání věci mimosoudně, žalovaného opakovaně kontaktovali (výzvy z [datum], [datum], [datum]), žalovaný nijak nereagoval, a nakonec se ani k jednání soudu bez omluvy nedostavil. A rovněž je také pravdou, že návrhu žalobců bylo v tomto řízení v plném rozsahu vyhověno. Soud proto přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení v částce 24 141 Kč. Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání), přičemž dle ust. § 8 odst. 5, § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny při ceně věci 477 000 Kč po odečtení podílu žalobců ve výši 5/6, tj. vycházeje z tarifní hodnoty 79 500 Kč, za jeden úkon právní služby činí 4 300 Kč, celkem tedy za 4 úkony právní služby náleží žalobci částka 17 200 Kč. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 4 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč Náklady žalobce dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 4 půlhodiny, tj. 400 Kč, cestovného k jednání soudu ([obec] – [obec] a zpět, tj. 48 km) osobním vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] při spotřebě 5,4 litrů na 100 km při ceně benzinu 44,50 Kč za litr dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., kdy cestovné činí 341 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.