11 C 129/2022-47 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 28 591,80 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru z [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání prostředků na běžném účtu do výše 22 000 Kč. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, banka proto úvěr zesplatnila k [datum], a žalovaný dluží nadále na jistině dluhu částku 26 791,80 Kč, dále smluvní poplatky 1 800 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách z [datum], jejíž nedílnou součástí jsou Produktové podmínky banky a také Dispozice ke smlouvě z [datum], soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto bankovního ústavu vést žalovanému běžný účet č. [bankovní účet], a dále se banka zavázala v odst. 5 poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu ve výši 22 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % p.a., minimální měsíční příjem 50 % povoleného limitu. Z Produktových podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovaným, což banka učinila dopisem ze dne [datum] k [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem soud zjistil, že žalovaný úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpal, ale řádně nesplácel, a dluží na jistině dluhu částku 26 791,80 Kč, dále smluvní poplatky 1 800 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % a úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] původní věřitel postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum]. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným. 5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr do výše 22 000 Kč, který žalovaný čerpal, a zavázal se tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnil. V souladu s ustanovením úvěrových podmínek tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Jelikož žalovaný předmětnou pohledávku dobrovolně nezaplatil v plné výši, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 436,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 144 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty.