11 C 193/2022-46 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalobcům povinnost zdržet se vedení jakýchkoli rostlin po domě žalobců. Uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky každý s podílem id. ½ pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [obec]. Žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa]. Vnější líc severní štítové zdi rodinného domu žalobců stojí na hranici sousedního pozemku žalovaných. [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova]. Přitom neexistuje žádný právní titul, na základě kterého by byli žalovaní oprávněni užívat prostřednictvím popínavé rostliny zeď rodinného domu žalobců, tuto užívají bez právního důvodu a navíc tím způsobují žalobcům škodu na jejich majetku. Žalobci se proto domáhají ochrany svého vlastnického práva, neboť přes jejich výzvy žalovaní rostliny dosud neodstranili. 2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Je pravdou, že jsou vlastníky domu, který sousedí s domem žalobců, a rovněž je pravdou, že z jejich pozemku roste břečťan, který se pne po severní štítové zdi domu žalobců. Nárok žalobců však žalovaní neuznávají, protože na místě samém panuje pokojný stav, už v době, kdy žalovaní dům nabyli do svého vlastnictví ([číslo]) byl dům žalobců pokryt břečťanem ve větší míře, než je tomu nyní, navíc žalovaní zajišťují pravidelnou údržbu břečťanu. Břečťan byl v místě vysázen na základě požadavku žalobců (jednotný ráz domu) po dohodě s právním předchůdcem žalovaných (otcem 2. žalovaného). Návrh žalobců je šikanózní s cílem poškodit jejich zájmy a narušit jejich pohodu bydlení. Žalovaní břečťan nevysázeli a nikterak z jeho existence neprofitují. Štítová zeď žalobců je pokryta břečťanem v míře obvyklé místním poměrům a nijak žalobce v užívání jejich nemovitosti neomezuje (což žalobci ani netvrdí a neoznačují k tomu důkazy). 3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné a bylo zjištěno rovněž z Informací o pozemku z katastru nemovitostí, že žalobci A/ a B/ jsou podílovými spoluvlastníky každý s podílem id. ½ pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [obec], který sousedí s pozemkem parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a který je ve společném jmění manželů 1. a 2. žalovaných. Rovněž nebylo sporné a bylo doloženo mnoha fotografiemi předloženými oběma stranami, že po severní štítové zdi domu žalobců se pne popínavá rostlina – břečťan, která vyrůstá z pozemku žalovaných. Žalobci A/ a B/ písemnou výzvou z [datum] požádali žalované o odstranění veškerých větví a výhonků břečťanu z celé plochy štítové zdi jejich domu. 4. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 5. V daném případě se žalobci domáhají negatorní žalobou ochrany svého vlastnického práva, do něhož je zasahováno žalovanými tím, že po zdi jejich domu vedou popínavé rostliny. Takovýto zásah není imisí ve smyslu ust. § 1013 občanského zákoníku, neboť pokud tímto zásahem dochází k přímému užívání věci ve vlastnictví žalobců, je namístě obrana formou negatorní žaloby, jak ostatně uvádí i oběma stranami citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2017, sp.zn. 22 Cdo 1881/2017. Podstatné je právě přímé užití cizí věci, nikoliv to, zda rušitel sám rostliny vysázel či nikoliv (jak se mylně domnívají žalovaní). V případě, že je do vlastnického práva zasahováno přímým užíváním cizí věci, slouží k jeho ochraně právě negatorní žaloba, a podstatné je to, jestli je do vlastnického práva zasahováno neoprávněně. Pasivní legitimace je pak vždy na straně toho, kdo do vlastnického práva neoprávněně zasahuje či ruší jakýmkoli způsobem jeho pokojný výkon. V této věci soud nemohl dospět k jinému závěru než k tomu, že žalovaní zasahují do vlastnického práva žalobců (což ani žalovaní nerozporují), a to bez jakéhokoli právního důvodu. Pokud žalovaní v řízení tvrdili ústní dohodu mezi žalující stranou a právním předchůdcem žalovaných o vysázení břečťanu v daném místě, pak by tato skutečnost (byla-li by prokázána) na právních závěrech nemohla ničeho měnit. Pokud by totiž z také smlouvy mělo plynout oprávnění pro právního předchůdce žalovaných uvedeným způsobem užívat zeď domu ve vlastnictví žalobců, tj. forma služebnosti, která postihuje vlastníka věci tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět (§ 1257), pak by takové oprávnění bylo vázáno buď pouze na osobu otce 2. žalovaného (osobní služebnost), nebo na konkrétní pozemek (pozemková služebnost), nicméně i podle úpravy v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. (§ 151o) i podle úpravy ve stávajícím občanském zákoníku (§ 1262) platí u nemovitostí nutnost písemné formy smlouvy a intabulační princip, tj. nutnost zápisu takového oprávnění do veřejného seznamu. A protože podle tvrzení žalovaných měla být dohoda mezi právním předchůdcem žalovaných a žalobci uzavřena v ústní formě, není možné, aby případné oprávnění užívat zeď domu žalobců svědčilo i žalovaným jako právním nástupcům. Soud proto nevyhověl návrhu žalovaných na provedení důkazu svědeckou výpovědí otce 2. žalovaného. Stejně tak nepodstatné pro právní posouzení dané věci je tvrzení žalovaných o tom, že rostliny se nepnou po domě žalobců nad míru přiměřenou poměrům, ale v míře obvyklé v daném místě, neboť tyto skutečnosti jsou významné při posuzování imisí (§ 1013), nikoliv při negatorní žalobě dle § 1042 o.z. (proto nebylo vyhověno návrhu žalovaných na provedení místního šetření). Podstatná je ochrana vlastnického práva jako základního lidského práva garantovaného Listinou základních práv a svobod, tj. to, zda žalovaní věc ve vlastnictví žalobců neoprávněně užívají či nikoliv, a není rozhodné, zda je to konkrétním způsobem omezuje. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byli žalobci ve sporu plně úspěšní, proto soud uložil žalovaným, aby žalobcům, kteří byli zastoupeni advokátem, zaplatil náklady řízení v částce 11 000 Kč, z toho zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Zástupce žalobců učinil ve věci 5 úkonů právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, účast u jednání dne [datum] a [datum]), přičemž dle ust. § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč, celkem tedy za 5 úkonů právní služby činí mimosmluvní odměna 7 500 Kč. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobcům náleží náhrada hotových výdajů za 5 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč.