11 C 245/2022-45 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 7 129,95 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne [datum] zůstatek dluhu zesplatnil, a žalovaný dluží nadále na jistině dluhu částku 7 129,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně úroku a poplatků pravidelnými měsíčními splátkami o minimální výši 2 % čerpaných prostředků, a to včetně smluvního úroku ve výši 22,99 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří produktové podmínky původního věřitele, sazebník a úrokový lístek, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Produktových podmínek původního věřitele soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele zůstatek dluhu zesplatnit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného původním věřitelem soud zjistil, že žalovaný úvěr prostřednictvím kreditní karty čerpal, ale řádně nesplácel, a dluží na jistině dluhu částku 7 129,95 Kč. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému, aby uhradil dlužnou částku. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným. 5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, který žalovaný čerpal, a zavázal se tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a zůstatek dluhu zesplatnil. V souladu s ustanovením úvěrových podmínek tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyně poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Jelikož žalovaný předmětnou pohledávku dobrovolně nezaplatil v plné výši, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty.