11 C 263/2022-92 — Okresní soud v Blansku

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 038 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky ve výši 38 Kč využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to ve vlaku [číslo], čímž vznikl dopravci nárok na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Potvrzením o nedodržení SPPO a Oznámením o závadách ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný použil ke své přepravě dne [datum] vlak právního předchůdce žalobce [právnická osoba], spoj [číslo] bez platného jízdního dokladu a dluží jízdné ve výši 38 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč (dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel účinných od [datum], což potvrdil svým vlastnoručním podpisem. [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství na žalobce. Povinnost žalovaného platit jízdné a přirážku k jízdnému je dána ust. § 37 odst. 5, 6 zákona číslo 266/1994 Sb., o drahách, ust. §§ 15 a 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. Podle citovaných ustanovení je cestující povinen prokázat se na vyzvání oprávněného pracovníka žalobce platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku. Aktivní legitimace žalobce jako postupníka je dána ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.), podle nějž věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 038 Kč, přičemž tato pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky, byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaný žalobci doposud dluh ani částečně neuhradil, přestože byl k plnění písemně vyzván, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně příslušenství – zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno v I. výroku rozsudku, odůvodněném dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. II. výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zastoupenému advokátkou náhradu nákladů řízení ve výši 3 546 Kč, z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí 400 Kč; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupkyně žalobce učinila ve věci 2 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby. Dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 000 Kč, tj. za 2 úkony náleží žalobci mimosmluvní odměna celkem ve výši 2 000 Kč. Dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 2 uvedené úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč, a 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.