11 C 60/2023-53 — Okresní soud v Blansku

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku 13 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] od společnosti [právnická osoba], [IČO], jako původního věřitele. Původní věřitel poskytl dne [datum] žalované ze svého účtu č. [bankovní účet] na její účet č. [bankovní účet] částku 13 000 Kč bez právního důvodu, kterou žalovaná doposud neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba], byla připsána na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum] částka 13 000 Kč. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k vrácení částky výzvou, v níž bylo zároveň oznámeno žalované postoupení pohledávky. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované bez právního důvodu finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, žalovaná mu částku doposud nevrátila, ač byla k tomu žalobcem vyzvána, žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalované řádně oznámeno. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl co do jistiny i příslušenství – zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalobce ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému, aby žalobci, který byl zastoupen advokátem, zaplatil náklady řízení v částce 7 769,60 Kč. Zástupce žalobce učinil ve věci tři úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, výzva, žaloba), přičemž dle ust. § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 620 Kč. Dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za tři výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, a jelikož zástupce žalobce je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.