12 C 23/2022-45 — Okresní soud v Blansku

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum], doplněným ústními podáními u jednání, se manžel domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] v [obec] u [země]. Uvedl, že z manželství se narodily dvě děti, a to nyní již zletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození], a dosud nezl. syn [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], ohledně něhož zdejší opatrovnický soud pravomocným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] schválil dohodu rodičů, podle níž byl nezl. [jméno] svěřen do i po rozvodu manželství rodičů do jejich společné péče a vyživovací povinnost nebyla stanovena. První neshody ve vzájemném soužití se mezi manžely začaly objevovat asi dva roky po narození dcery. Situace se vyhrotila v roce 2016, kdy postupně začalo docházet k výrazným názorovým neshodám, a to zejména pokud jde o způsob vedení manželského a rodinného života a společné hospodaření. Nakonec došlo k úplnému citovému odcizení. Od roku 2019 s manželkou intimně nežijí. Vedení společné domácnosti ukončili v zimě roku 2019. Manželé celkem třikrát navštívili manželskou poradnu, jejich vztah se však nezměnil. Nelze tak očekávat obnovení manželského soužití, manželství je v současné době pouze formálním svazkem. Společná péče rodičů o nezl. [jméno] dle manžela může pokračovat i po rozvodu. 2. Manželka u jednání soudu dne [datum] uvedla, že s rozvodem nesouhlasí, manžela má ráda a v manželství rozvrat nespatřuje. Jejich vztah vždy někdo narušoval, především psychicky nemocná sestra manžela, dále mezi ně zasahovali rozvedení kamarádi, kteří se snažili manžela někam dotlačit. Další problém vidí v rozdílných příjmech a představách manžela o zaměstnání manželky. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [obec] u [země]. Z rodného listu vyplývá, že se z manželství účastníků dne [datum] narodil dosud nezletilý syn [jméno] [celé jméno manžela]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že nezletilý [jméno] [celé jméno manžela] byl pro dobu do i po rozvodu svěřen do společné péče obou rodičů a vyživovací povinnost jim nebyla stanovena. 4. Z výpovědi manžela soud zjistil, že problémy mezi účastníky plynuly jednak z toho, že manželka nechtěla, aby se manžel stýkal s členy své rodiny a přáteli. Souhlasí s tvrzením manželky, že jeho psychicky nemocná sestra měla na manželství vliv, nebylo to však to stěžejní, co vedlo k rozvratu manželství. Další neshody v manželství plynuly potom především z odlišného náhledu na hospodaření s penězi. Dlouhodobé rozdílné názory mezi nimi vedly pravidelně vícekrát týdně k několikahodinovým hádkám. Od roku 2019 spolu jako manželé intimně nežijí, bydlí sice i s dětmi v domě manžela, zde však manžel obývá převážně dílnu. Ani s pomocí mediátorky situace nijak vyřešena nebyla. Není pravda, že by manželce slíbil zpětvzetí návrhu. 5. K jednání nařízenému na den [datum] se manželka nedostavila, pár minut před jednáním soudu telefonicky sdělila, že jí není dobře a že jí manžel slíbil zpětvzetí návrhu, což však nelze hodnotit jako včasnou a důvodnou omluvu. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti manželky podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Pouze za účelem opětovného předvolání manželky a jejího účastnického výslechu následně soud odročil jednání na [datum], manželka však opět 20 minut před jednáním telefonicky sdělila soudu, že se nedostaví, jelikož je práce neschopna. Soud proto jednání opět odročil, a to na [datum]. Ošetřující lékař manželky [příjmení] [jméno] [příjmení] na výzvu soudu dne [datum] sdělil, že práce neschopna byla manželka od [datum] do [datum] a nyní mu není známa překážka, kvůli které by se nemohla soudního jednání zúčastnit. Přesto se manželka k jednání dne [datum] znovu nedostavila, tentokrát bez jakékoli omluvy, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne [datum], přičemž byla dodržena i lhůta dle § 119 odst. 2 o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na opakovanou včas neomluvenou (a ve dvou případech nedůvodnou) neúčast manželky u soudních jednání, k nimž byla soudem vždy řádně a včas předvolána, se jedná o situaci předpokládanou § 389 odst. 1 věta druhá zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“), a je namístě především z důvodu zásady hospodárnosti řízení a skutečnosti, že se jedná o statusovou věc, upustit od účastnického výslechu manželky, neboť jeho provedení by bylo s ohledem na výše uvedený obstrukční postup manželky spojeno s velkými obtížemi. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny. Shodnými tvrzeními manželů ve spojení s účastnickou výpovědí manžela bylo prokázáno, že mezi účastníky začalo v průběhu manželství docházet k názorovým neshodám, a to zejména pokud jde o způsob vedení společného soužití, stýkání se s rodinou a přáteli, přispívání manželky na financování společných potřeb a společné hospodaření; přičemž tato skutečnost vyplývá i z vyjádření manželky, ačkoliv tato s rozvodem manželství nesouhlasí. Manželé se sice i v průběhu řízení snažili o obnovení komunikace, odstranění vzájemných rozporů a zachování manželství, ani přes opakovanou návštěvu manželské poradny a soudem nařízenou mediaci však k jejich usmíření nedošlo. Manželé spolu od roku 2019 nevedou rodinnou domácnost, bydlí sice ve stejném domě, ale každý převážně obývá jiné místnosti, zároveň se od roku 2019 intimně nestýkají. 9. Soud proto dospěl k závěru, že tvrzení a účastnická výpověď manžela o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu jsou pravdivé, bylo prokázáno, že za tohoto stavu je manželství pouze formálním svazkem, lze jej považovat za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení. [obec] rozvratu spočívá v rozdílném názoru každého z manželů na způsob vedení společného života, stýkání se s rodinou a přáteli, na přispívání manželky na financování společných potřeb, což vedlo ke konfliktům a postupnému, ale definitivnímu citovému odcizení ze strany manžela. Rozvod manželství účastníků přitom není v rozporu ani se zájmy jejich nezletilého syna [jméno], který byl pro dobu po rozvodu svěřen do společné péče obou rodičů, jež může pokračovat i po rozvodu až do dosažení jeho zletilosti v červnu 2023. Za této situace dle názoru soudu nelze po manželovi spravedlivě požadovat, aby v pro něj neuspokojivém manželství nadále setrvával, navíc ke dni vyhlášení rozsudku již spolu manželé nežili déle než 3 roky a nepřipadá tedy v úvahu aplikace ust. § 755 odst. 2 písm. b) o. z.; ostatně manželka žádné mimořádné okolnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na rozvod manželství ani netvrdila. Proto soud za splnění podmínek daných ust. § 755 odst. 1, 3 a § 756 o. z. manželství účastníků rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s ), podle něhož v řízení o rozvod manželství zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení; náhradu lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, takové okolnosti však nebyly v daném případě shledány.