11 C 166/2023-32 — Okresní soud v Blansku

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem. Původní věřitel poskytl dne [datum] žalovanému ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč bez právního důvodu, kterou mu žalovaný doposud přes výzvy nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud zjistil následující skutkový stav. Z Potvrzení o provedené platbě a ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] převedl dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky 12 000 Kč výzvou ze dne [datum] do tří dnů a zároveň oznámil žalovanému postoupení pohledávky. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bez právního důvodu finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, žalovaný mu částku 12 000 Kč doposud nevrátil, ač byl k tomu žalobcem vyzván, žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl co do jistiny i příslušenství – zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalobce ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému, aby žalobci, který byl zastoupen advokátem, zaplatil náklady řízení v částce 2 252 Kč. Zástupce žalobce učinil ve věci tři úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, výzva, žaloba), přičemž dle ust. § 14b vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 300 Kč. V řízení byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (u OS [obec] např. ještě sp. zn. 12 C 318/2023), přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota, která nepřevyšovala částku 50 000 Kč. Dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za tři výše uvedené úkony právní služby po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, a jelikož zástupce žalobce je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.