6 C 213/2020-30 — Okresní soud v Benešově

Dne 30. 7. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 7 550 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se ve dnech 9. 7. 2019, 9. 1. 2020, 17. 1. 2020, 17. 2. 2020 a 12. 3. 2020 na linkách hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážky k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 100969, 102146, 102460, 102754, 102909 vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem č. 20992311 na jméno [celé jméno žalovaného], [datum narození], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne 9. 7. 2019 v 12:11 hodin, linka 17, dne 9. 1. 2020 v 12:08 hod., linka 10, dne 17. 1. 2020 v 10:19 hod., linka 17, dne 17. 2. 2020 v 14:59 hod., linka 17, dne 12. 3. 2020 v 14:28 hod., linka 10, neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný zápisy podepsal a převzal. Na zaslané předžalobní upomínky nereagoval. Dále byl proveden důkaz přepravními podmínkami žalobkyně a ceníkem jízdného. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve shora uvedených případech konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedených přepravních kontrolách na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil na místě jízdné a přirážku k jízdnému, která činí částku 1 500 Kč a v případě úhrady do 15 dnů částku 800 Kč. Vzhledem k tomu, že částky neuhradil na místě ani tak neučinil později, soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhrada za dva úkony po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.