6 C 309/2020-36 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 10. 2020 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 6 485,51Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi jejím právním předchůdcem, [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ CreditPortal“) a žalovanou byla dne 6. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 3 100 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne 6. 12. 2018. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení nesplaceného úvěru ve výši 3 100 Kč, dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 385,51 Kč a úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 7. 12. 2018. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 27. 6. 2020, na kterou však nereagovala. 2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Jakým způsobem tak učinila, neuvedla a žádné důkazy k tvrzení nedoložila. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Mezi CreditPortal a žalovanou byla dne 6. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. B0009955627062523, na základě které se CreditPortal zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3 100 Kč. Žalovaná se úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 385,51 Kč zavázala splatit nejpozději do 6. 12. 2018 (ze smlouvy o úvěru). CreditPortal úvěr žalované poskytla dne 6. 11. 2018 (z potvrzení o platbě na účtu). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně nezaplatila na úhradu poskytnutého ničeho. CreditPortal jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 6. 11. 2018 uzavřená mezi CreditPortal a žalovanou je neplatná, neboť věřitel se v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nezabýval otázkou schopnosti žalovanou daný úvěr splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 3 100 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho, jednalo se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které by měla věřiteli vydat. Soud proto vyhověl žalobě o zaplacení pohledávky ve výši 3 100 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (poplatku za poskytnutí úvěru) a úroků z prodlení soud žalobu zamít