5 C 2/2021-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím V odůvodnění uvedla, že v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Protože žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, zařadila jej žalobkyně dle zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradě televizních poplatků dluží žalobkyni částku 675 Kč za nezaplacené televizní poplatky za září až prosinec 2019 a leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 23. 10. 2020 pod [číslo jednací] platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 9. 12. 2020, [číslo jednací], zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovanému byla zaslána výzva k přihlášení poplatníka [anonymizováno] ze dne 29. 5. 2019. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 byl informován, že od září 2019 je povinen hradit televizní poplatek. Žalovaný tak byl od srpna 2019 evidován jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa žalovaného]. Z přehledu nezaplacených předpisů považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobkyně nezaplatil žalovaný televizní poplatek za měsíce září až prosinec 2019 a leden 2020, který činil vždy 135 Kč měsíčně, celková dlužná částka je ve výši 675 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a dne 15. 7. 2020, prostřednictvím služby [jméno] České pošty k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení a poplatku služby [jméno]. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětných výzev včetně kopií doručenek. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vyplývá, že ke dni 15. 10. 2020 dlužila žalovaná žalobkyni na zákonných úrocích z prodlení částku 60,29 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný se v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 675 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 60,29 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013.