6 C 237/2021-22 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal nařízení prodeje zadržené věci, a to [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], barva bílá, který je v držení věřitele a který se nachází na dvoře na adrese [adresa žalobce], a to k uspokojení pohledávky věřitele ve výši [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena dohoda o narovnání, dohoda o splátkovém, kalendáři, včetně uznání dluhu, na základě kterého dlužník uznal svůj dluh co do důvodu a výše [částka] vůči věřiteli. Dlužník neuhradil jednu splátku, čímž nastala automaticky splatnost celého dluhu ve výši [částka]. Dne [datum] vydal Okresní soud v Benešově elektronický platební rozkaz, [číslo jednací], na základě kterého uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Předmětný elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne žalobci ničeho neuhradil. Na návrh žalobce byla zahájena exekuce k vymožení dlužné částky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, která byla vedena exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci exekučního řízení nebylo nic vymoženo. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného, které je vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a následně dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dne [datum] žalobce uplatnil zadržovací právo k výše uvedenému osobnímu automobilu, který měl v držení, a to v dobré víře ve vlastnictví vozidla na straně žalovaného. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyrozuměl žalovaného o uplatnění zadržovacího práva k předmětnému osobnímu automobilu. [příjmení] předmětného vozidla by měla být společnost [právnická osoba], kterou žalobce také vyrozuměl o uplatnění zadržovacího práva, nedostal však žádnou odpověď. Dále uvedl, že věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a zjistil následující skutkový stav: Z dohody o narovnání, dohody o splátkovém kalendáři, včetně uznání dluhu, ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tato smlouva, jejímž předmětem je uznaný dluh ve výši [částka] žalovaného ve prospěch žalobce. Žalovaný se v dohodě zavázal hradit žalobci uznaný dluh ve výši [částka] měsíčně, a to až do uhrazení částky [částka]. V případě řádného a včasného uhrazení dluhu ve výši [částka] ze strany žalovaného ve splátkách, se žalobce vzdá svého práva na úhradu zbývající částky ve výši [částka]. Strany si ujednaly, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části nastává 31. dnem jeho prodlení automatická splatnost zbytku celého uznaného dluhu a žalovaný bude nadále povinen uhradit žalobci uznaný dluh v plné jeho výši. 4. Elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zdejší soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 5. Z vyrozumění uplatnění zadržovacího práva ze dne [datum] včetně podacího lístku, pak bylo zjištěno, že žalobce vyrozuměl žalovaného o uplatnění zadržovacího práva k předmětnému osobnímu automobilu, a to ke dni [datum] z důvodu jeho prodlení s úhradou dluhu ve výši [částka], který je ode dne [datum] zcela splatný. 6. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], vzal soud za prokázané, že byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku žalovaného oddlužením. 7. Z kopie technického průkazu soud zjistil, že předmětné vozidlo je ve vlastnictví žalovaného. 8. Při právním posouzení dané věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), a to především z ustanovení o uspokojení zajištěného věřitele. 9. Podle § 1398 o.z. platí, že věřiteli, který zajistil svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § [číslo]. 10. Podle § 1359 odst. 1 o.z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Podle odst. 2 stejného ustanovení má zástavní věřitel vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva. 11. Podle § 1395 odst. 1 o.z. kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Podle odst. 2 stejného ustanovení lze zajistit zadržovacím právem i nesplatný dluh, za a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, za b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo za c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu. 12. Podle § 1396 odst. 1 o.z. zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí. Podle odst. 2 stejného ustanovení zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. 13. Podle § 1397 odst. 1 o.z. kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu. 14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce vůči žalovanému eviduje pohledávku ve výši [částka], která se stala splatná na základě o dohody o narovnání, dohody o splátkovém kalendáři, včetně uznání dluhu, ze dne [datum], když žalovaný řádně a včas nesplatil svůj dluh. Žalobce uplatnil zadržovací právo k předmětnému automobilu, přičemž se domáhá prodeje této movité věci, aby došlo k uspokojení žalobcovi pohledávky ve výši [částka]. 15. Zadržovací právo má především zajišťovací funkci. Projevuje se v tom, že zabezpečuje splatný dluh dlužníka i dosud nesplacený dluh od okamžiku svého vzniku a že svojí podstatnou vede dlužníka k tomu, aby svůj dluh dobrovolně splnil alespoň dodatečně. Zadržovací právo pak plní funkci uhrazovací a poskytuje věřiteli jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník dodatečně dobrovolně nesplní svůj dluh. Nesplní-li dlužník svou povinnost ani dodatečně, může se věřitel uspokojit ze zadržené věci, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady z majetku dlužníka. Uspokojit se může způsobem, na němž se dohodl s dlužníkem v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě nebo při soudním výkonu rozhodnutí anebo v exekuci. Při soudním výkonu rozhodnutí a v exekuci má věřitel, jemuž svědčí zadržovací právo, vždy právo na přednostní uspokojení z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem. Podle názoru Nejvyššího soudu i v případě, že je zajištěný dluh splatný, nemůže se věřitel uspokojit prodejem zadržené věci postupem podle ustanovení § 353a a následující zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“). Realizace zadržovacího práva postupem podle § 353a a násl. z.ř.s. není možná. Ustanovení § 1359 o.z. se vztahuje na zpeněžení zadržené věci věřitelem v plném rozsahu. Z toho ovšem nelze dovozovat, že by se na zpeněžení zadržené věci věřitelem vztahovalo také ustanovení § 353a a násl. z.ř.s. Z tohoto ustanovení nelze dovozovat, že by se mohl uspokojit žalobce jakožto věřitel zadržující věc žalovanému jakožto dlužníku. Pro nemožnost postupu podle ustanovení § 353a a násl. z.ř.s. svědčí i skutečnost, že právní úprava řízení o soudním prodeji zástavy by byla pro svoje východiska na prodej zadržené věci těžko aplikovatelná. Analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí (srov. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 65/93, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum